Bublina

36.kapitola

,,Hodně štěstí," řekla Hugovi a pořádně ho objala.

,,Budeme ho potřebovat," usmál se a líbnul dívku do vlasů.

,,Proti Kanadě určitě, ale věřím, že to zvládnete," usmála se a dlouze ho políbila.

A to byl poslední polibek, který od chlapce dostala.

Zápas prohráli a zklamaný obličeje všech českých hráčů, bylo k nevydržení.

I dívce steklo pár slz, protože ti kluci na to měli. Mohli vyhrát, ale nepadali góly.

Všichni na tom byli velice špatně a proto se je rozhodla moc neoslovovat.

Večer na pokoji, ležela v posteli a prohlížela si všechny fotky. Od začátku až do konce. Věděla, že nic takoveho se jí v životě už nestane.

I když chlapci prohráli, užila si to na maximum.

Splnili se jí sny.

Bohužel to samé se nedalo říct na druhé straně.

,,Nechápu to, měli jsme na tu placku," zařval Hugo a ve vztaku bouchl do zdi.

,,Uklidni se brácho, všechny nás to sere," zamumlal Myšák, který měl stále červené oči od pláče.

,,Mám se uklidnit? Bylo to moje poslední mistrovství a já se ho rozhodl vyhrát. Já už to nikdy nezažiju. Nikdy."

,,Ale no tak, stávají se i horší věci," řekl.

,,Všichni na nás spoléhali a my je zklamali. Opět se nám to nepovedlo. Něco je špatně," řekl a znova bouchl do zdi.

To už vyděsilo i dívku o pokoj vedle a tak rychle běžela na pokoj, kde chlapec bydlel.

Zaťukala a čekala až jí někdo otevře.

Po chvilce se ozvalo cvaknutí zámku a naproti ní se objevil on. Objala ho, pevně.

,,Pojď ke mně prosím," zašeptala.

Chlapec přikývl a pomalu došel k ní do pokoje.