Bublina

37.kapitola

Leželi spolu v posteli a nemluvili. Hugo ji ani neobjal. Pouze tam ležel a koukal do zdi.

Denču to deprimovalo a tak se ozvala.

,,Hugo, vůbec nevadí, že jste prohráli. Dali jste do toho srdce. Prostě to pouze nevyšlo," zašeptala.

,,Já jen stále přemýšlím, kde se stala chyba," zamumlal a pak se na ní otočil.

Chvíli na ní koukal a pak se v jeho očích objevil hněv. Vyskočil z postele a začal chodit po pokoji.

,,Všechno je to tvoje chyba," řekl, když se zastavil.

,,Jak to myslíš?"

,,Celou dobu jsem myslel, jen na hokej a pak jsi se objevila ty. Dělal jsem všechno pro tebe a neuvědomil si co je pro mě opravdu důležité," zařval.

,,Hugo uklidni se," řekl a pomalu k němu došla. On ji od sebe odstrčil.

,,Já mám být klidnej? Já? Zničila jsi všechno. Všechno na čem jsem celou dobu pracoval. Všechno se točilo jen kolem tebe."

,,Ale já jsem se o nic neprosila Hugo. O nic. Všechno si dělal ze své vlastní vůle. Já tě k ničemu nenutila," zařvala tentokrát ona.

Hugo na ní jen zíral. Nebyl schopný jediného slova. Nakonec se otočil a s třísknutím dveří zmizel.

Denča si lehla do postele a v tichosti plakala.

Teď byla ráda, že s Hugem nebudovala vážný vztah.

Skončilo to přesně tak, jak se celou dobu obávala.

Nenávistí.