Bublina

Epilog

U Denči doma si povídali. Seděli na gauči a pili čaj. Byl to ten samí čaj, který pili v Kanadě.

Bylo to sice jen 14 dní, ale pro oba to byla věčnost.

I když si to nechtěli přiznat, něco je k sobě stále táhlo.

,,Tak děkuji za čaj," usmál se Hugo a zvedl se k odchodu.

,,Neni zač," zamumlala dívka a sklopila hlavu. Hrála si s prsty a byla nervózní, nevěděla z čeho.

,,Kdyby jsi se chtěla ještě někdy vidět, ozvy se," řekl.

,,Dobře," řekla a to už Hugovi nedalo. Pomalu k ní došel a zvedl ji hlavu. Koukala se do jeho očí a po chvilce i když si to neuvědomovala se její rty roztáhli do úsměvu.

,,Proč se usmíváš?" Zajímal se Hugo.

,,Nevím," pokrčila dívka rameny.

,,Dobře," zamumlal. ,,Tak já půjdu," řekl a otočil se k odchodu.

,,Nechoď prosím," řekla z ničeho nic a Hugo se otočil zpět k ní.

,,Dej mi jediný důvod."

Dívka k němu přiběhla a přitiskla své rty na jeho. Hugo si ji přitáhl za pas blíže k sobě a polibek prohloubil. Když se od sebe odtáhli, položila si hlavu na jeho rameno.

,,Doufám, že to stačilo," zamumlala mu do ramene.

,,Úplně," usmál se a líbnul ji do vlasů.

,,Chyběl jsi mi," řekla a podívala se na něj.

,,Ani nevíš jak ty mně princezno."

xxx

Doufám, že se vám přiběh líbil a, že nejste zklamaní z toho jak to dopadlo :D