Zbloudilá vlčice

Kapitola 23.

Vzbudila jsem se ráno, ale venku byla ještě tma. Posadila jsem se a podívala se před sebe. Křeslo, na kterém jsem naposledy zahlédla Maui, bylo prázdné a po dívce jakoby se slehla zem.

"Maui?" zeptala jsem se a podívala se k oknu. Začala jsem pročesávat pokoj pohledem a nespokojeně se u toho mračila. Přece mi slíbila, že tu bude.

"Druhá strana." ozval se za mnou pobavený hlas. Leknutím jsem nadskočila a vyděšeně se podívala na černovlásku sedící vedle mě na kraji postele.

"Víš, jak jsem se tě lekla?" vyčetla jsem jí a oddechla si. Maui se zasmála a pobaveně přikývla.

"Jo, vím." zasmála se. Protočila jsem nad tím oči, vstala z postele a přešla ke stolu. Na něm ležela mrtvá myš. Podívala jsem se na černovlásku, pozvedla nechápavě obočí a prstem ukázala na ubohé zvíře.

"A tohle je jako moje snídaně?" zeptala jsem se jí. Maui se začala smát a u toho vrtěla pobaveně hlavou. Vážně nevím, co je tu tak vtipného, ale její chování mi připomíná moji chůvu. Občas jsou si podobnější, než si myslí.

"Ano, je to snídaně. Ale ne tvoje." řekla mi a ukázala vedle mě. Podívala jsem se tím směrem. Otevřeným oknem sem právě vletěla Rosa, přistála na opěradle křesla a hypnotizovala pohledem myš na stole. "Její."

Usmála jsem se. Ovšem, že mi nedošlo dřív. Pomyslela jsem si, vzala uloveného savce za dlouhý ocas a podala ho sově. Ta si ho chytla drápy jedné nohy a během chvilky ho celého spolkla. Pak se mi spokojeně otřela o ruku.

Přešla jsem ke skříni a otevřela ji. Chvíli jsem se do ní jen koukala a pak mě něco napadlo. Ohlédla jsem se přes rameno na černovlásku a ujistila se, že má na sobě to stejné co včera. Pak jsem popadla pár kusů oblečení a došla k ní.

"Tohle si obleč. Já se půjdu převléknout do koupelny." řekla jsem jí a podala jí nějaké oblečení. Poté jsem zmizela uvnitř koupelny a taky se oblékla. Z poličky jsem vzala hřeben a učesala si vlasy. Přemýšlela jsem, jestli si zase nemám dát pár pramenů do sponky, ale pak jsem nad tím máchla rukou a vrátila se do pokoje.

Maui už byla taky hotová. Měla na sobě čistě bílé tričko s dlouhými rukávy, které byly z ozdobné krajky, a bílé džíny. Havraní vlasy měla rozpuštěné a sahaly jí až někam nad zadek. Já jsem na sobě měla úplně to stejné, ale v černé barvě, takže mé světlé vlasy na tom dokonale vynikly.

Dívali jsme se na sebe a pohledem zkoumali tu druhou. Vypadali jsme jako dva protiklady. Jako světlo a tma. Jako den a noc. Musela jsem se nad tím v duchu usmát. K dokonalosti zbývá dořešit už jenom jednu věc.

"Vezmeš si boty nebo mám jít bosky?" zeptala jsem se dívky. Ta se na mě šibalsky usmála. Zasmála jsem se, sundala si ponožky a dílo tak bylo hotové.

"Musím říct, že nám to fakt sluší." pronesla Maui s úsměvem. "A klobouk dolů. Měla jsi vážně skvělý nápad."

"Díky." zasmála jsem se. "Půjdeme ven?"

Černovláska se tiše zasmála a přikývla. Vyšli jsme spolu z mého pokoje a rozešli se jednou dlouhou chodbou. Na jejím konci stáli čtyři strážní a povídali si. Když jsme od nich byli vzdálené jen pouhých pár metrů, všichni se na nás otočili a my se usmáli.

Čtveřice před námi na nás překvapeně koukala, prohlížela si nás od hlavy až po paty a nebyla schopna jediného slova. Po chvíli se však trošku vzpamatovali a uhnuli nám z cesty, abychom mohli projít. Zasmáli jsme se a prošli kolem nich.

Když jsme pak zahnuli za roh do další chodby, uslyšeli jsme obdivné písknutí jednoho z těch upírů. To už jsme ani jedna nevydrželi a začali jsme se smát. Nepochybuji o tom, že nás dokonale slyší. Přece jenom jsou to upíři a mají daleko lepší sluch než vlkodlaci.