Zaelot: dva živly

1. Thomas

Tu jedinou věc, která mi baví můžu dělat jen, když nikdo není doma. Zakroužila jsem prstem nad sklenicí vody a ta se začala točit, až se změnila v malinký vodní vír. Máma s tátou byli v práci a měli se vrátit až večer. Tím pádem nejdu do školy. Omluvenku si napíšu z mámy e-mailu, ještě že jsem jí ten e-mail zakládala já. Samozřejmě, já vím, že nedělám nic dobrého, ale každý někdy dělá hlouposti.

Vzala jsem si sklenici k notebooku a zapnula ho. Během chvilky se spustil. Otevřela jsem prohlížeč a přihlásila se na mámy e-mail. Napsala jsem krátkou zprávu třídnímu a poslala jí. Jakmile na mě vyskočila věta, že byl e-mail úspěšně odeslán, klikla jsem na Odeslané, e-mail odstranila a pak ho vyhodila i z koše. Výborně.

Dopila jsem sklenici vody a šla se převléci. Vzala jsem si tílko a tepláky. Podívala jsem se na hodiny. Byla jedna hodina po poledni. Rozhodla jsem se, že se trochu projdu. A v ten moment jsem dostala nápad. Usmála jsem se, vzala si mobil, sluchátka, klíče od domu a vydala se směrem k jezírku. Nebydlím ve městě, dávám přednost vesnici a do školy jezdím autobusem.

Vylezla jsem z domu, zamkla za sebou a zhluboka se nadechla. Milovala jsem ten čerstvý vzduch. Byl květen, takže už venku nebyla zima, ale i tak jsem na sobě měla rozepnutou slabou mikinu. Sešla jsem na cestu a zatočila doleva. K jezírku se jde okolo pár domů, stojící na konci vesnice, pak podél lesíku a po cestě mezi stromy, která vám zavede přímo k vodě. To trvá tak patnáct minut.

Když jsem došla k jezírku, srdce mi poskočilo radostí, Na hladinu jezírka dopadaly sluneční paprsky a roztřpytily lehce se vlnící vodu. Sundala jsem si tenisky, trochu vyhrnula tepláky a stoupla si do vody, na kraj jezírka. Pak jsem se posadila do trávy a začala se bavit.

Natáhla jsem nad vodu ruku a rozevřela dlaň. Voda se v oblasti mé dlaně začala vlnit rychleji. Dlaň jsem pomalu sevřela v pěst a lehce rukou škubla nahoru. Za mou pěstí vystřelila středně velká vodní koule. Usmála jsem se. Tohle jsem dlouho trénovala a teď to jde jako po másle. Posunula jsem ruku do prava a vodní koule mou ruku následovala. Bylo to prostě úžasné...

Thomas

Sledoval jsem jí, jak si hraje se svými schopnostmi. Jakmile jsem uviděl, co s vodou udělala byl jsem si na sto procent jistý, že je to ona. Ještě chvíli jsem ji pozoroval. Byla docela pěkná. Zrzka, modré oči, postava tak akorát. Zavrtěl jsem hlavou a soustředil se na práci. Zadívala se na vodu a já využil na moment překvapení. Stoupl jsem si a vylezl ze křoví. Nevšimla si mě. Začal jsem se k ní přibližovat.

„Ahoj. Ty jsi Alice, že?"

Alice

Promluvil na mě nějaký kluk. Lekla jsem se, přestala se soustředit a vodní koule začaly padat k zemi, kde se rozprskly.

„Sakra! J-jo, já jsem Alice. A kdo jsi ty?" zakoktala jsem se trochu, ale zůstala sedět.

„Jmenuju se Thomas. Co to bylo s tou vodou?" zeptal se. Kousla jsem se do rtu a rychle se snažila vymyslet nějakou výmluvu.

„Co by s ní bylo? Asi se ti něco zdálo." Nic lepšího mě v tu chvíli nenapadlo. Uchechtl se. No, to nebylo vůbec dobré. Dívala jsem se do země. Přišel ke mně a posadil se do trávy. Jemně mě vzal za bradu a natočil mi hlavu na něj. Byl pěkný. Blonďaté delší vlasy, modré oči -podobné těm mým, hezký úsměv. Mohlo mu být tak dvacet.

„No tak, já vím, o co jde. Můžu tě zavést na místo, kde jsou lidé -nejen lidé- jako ty. Chceš?" Zamračila jsem se.

„Nevím o čem mluvíš," dělala jsem hloupou, ale při představě, že existuje místo, kde jsou lidi jako já se moje srdce zaradovalo. Thomas si povzdechl a pustil mou bradu. Odhrnul si vlasy z levého ucha. Bylo zašpičatělé. V mysli mi začalo skákat jediné slovo, které mi tím připomněl: elf.

„Správně. Jsem elf. A ty dokážeš ovládat vodu." Podíval se na mě a zvedl obočí. „Tak co? Chceš tam, kde tvoje schopnosti nikomu nepřijdou divné?" Vůbec jsem nevěděla, co dělám. Jen jsem si přála zapadnout. Ve škole mě neberou ani jako obyčejnou holku, která prostě jen nesnáší růžovou barvu. Ještě aby věděli, že dokážu ovládat vodu. Když jsem si na to vzpomněla, s úsměvem jsem se postavila na nohy a obula si tenisky.

„To si piš, že sakra chci."

První kapitola je na světě. Snad tam nemám žádné chyby. Tohle střídání pohledů nebudu praktikovat pořád, je to jen na menší oživení kapitoly. Tak doufám, že se vám líbila a moc děkuju za votes :) Jsem ráda, že se tenhle příběh líbí. :) Bye byee.