Zaelot: dva živly

21. Popálená

Konečně jsme byli na cestě do Elfího království. Pořad jsem byla naštvaná a už zase jsem mrzla. Šla jsem v naší skupince úplně poslední, zamračená a s uraženým výrazem na tváři. Přede mnou šel se skloněnou hlavou Nigel a úplně první byl uražený Zachary a vysmátý Walker. 

„Ale no tak, Stephensi! Byla to sranda!" přesvědčoval Zacharyho už asi po páté.

„Byla to pitomost. A ty jsi taky pitomec," odsekl naštvaně Zachary. 

„Dobře, možná to nebyl úplně nejlepší nápad, ale... ale Nigel se bavil! Že jo?" Walker se otočil na svého kamaráda a doufal v nějakou podporu. Ten ale vypadal, že ho neslyší. A nebo nevnímal své okolí.

„Tvá podpora tě právě zradila. Stále jsi vinný," poznamenal Zachary, aby to alespoň nějak Walkerovi vrátil. 

„Ticho, nebo si tě označkuju. A ty jsi taky pořad uražená?" Ženský rod. Mluvil na mě. Ztratila jsem se v myšlenkách někde mezi vyvražděnými trpaslíky a vlkodlakem čůrajícím na elfa, takže jsem pořádně ani nevěděla, na co jsem měla reagovat. 

„Další podpora tě zradila. Pořad jsi vinný," rýpnul si zase Zachary. 

„Stephensi, nezahrávej si s vlkodlačím močovým měchýřem." Nigel se na mě otočil a pobaveně jsme se na sebe usmáli. Zrychlila jsem krok a přizpůsobila se Nigelovo chůzi.

„Jak poznáme, že se blížíme k Elfímu království?" zeptala jsem se ho a ignorovala Walkera, který se snažil Zacharyho poučit o jeho trávicím ústrojí. Nigel se na mě usmál.

„Ještě tak dva dny si na to počkáš. Ale jakmile se přiblížíme, začne se oteplovat," odpověděl mi.

„Jak to, že Elfí království je jediné místo v tomhle světě, kde je tepleji?" podivila jsem se. Mají snad elfové nějakou úmluvu s Hádesem? 

„Elfové mají kolem svého území různá kouzla, která u nich udržují teplo a dobré počasí. Nemá to nic společného s živly, elfové jsou po staletí spojeni s přírodou, a proto jsou schopni s ní spolupracovat. Nekoukej se na mě tak, já vím, že je to divný." Nedávalo mi to smysl. Pokud spolupracují s přírodou, neznamená to, že spolupracují i se živly? S touhle myšlenkou jsem se Nigelovi svěřila. Zavrtěl hlavou a zase se pustil do vysvětlování. „Tak ještě jednou. Elfové jsou spojeni s přírodou, jak už jsem říkal; žijí s ní v rovnováze. To znamená, že když oni se o ní starají a neničí ji, ona jim dává dobré přírodní podmínky a převážně teplé počasí. Není to dokonalý život?" Teď už mi to smysl celkem dávalo, alespoň co se té rovnováhy týče. 

„A teď mi, prosím, objasni ty živly." 

„Dobře. Elfové nedokáží ovládat živly, tak jako ty. Sice jsou spojeni s přírodou, ale nemají tak silné magické schopnosti, aby je živly poslechly. Nic víc ti toho asi neřeknu, ale pořád můžeš se zeptat Zacharyho." Kývnul hlavou směrem k našemu kamarádovi. V tu chvíli Zachary skoro zakřičel:

„Walkere sakra sklapni už, ty pitomá hromado vlčích chlupů!" A na podporu svých slov vztekle dupl do sněhu. Noha se mu propadla hlouběji než očekával, zavrávoral a následně spadl do sněhu celý. Walker se mohl smíchy potrhat. Popoběhla jsem k Zacharymu, abych mu pomohla zpátky na nohy. První, čeho jsem si všimla bylo to, že sníh kolem něj a i pod ním byl pryč. Walker se za mými zády pořád smál, což mě vytrhlo ze zírání na sníh. 

„Budeš na mě jen tak zírat, nebo si mě vážně přišla zvednout?" Zachary se na mě usmál a natáhl ke mně ruku. Se stejným úsměvem jsem ho za nataženou ruku chytila. Hned, jak jsem se jeho ruky dotkla, kůže na dlani mě začala silně pálit. Se syknutím jsem sebou trhla zpátky. Nechápavě jsem se na svoji ruku podívala. Dlaň jsem měla zarudlou a bolestivě pulzovala. Zvedla jsem pohled k Zacharymu. Ten se tvářil stejně nechápavě a začal se zvedat sám. Sníh, kterého se dotkl, mu pod rukama začal pomalu tát. Jeho pohled se neměnil, pořád stejně nechápavě zíral na své mokré ruce. Pomalu si otřel ruce do kalhot a překvapením sebou škubl, jako předtím já. 

„Co se stalo?" prolomil ticho Walker, který už se konečně přestal smát, když mu došlo, že něco není v pořádku. 

„Zachary, ty úplně hoříš," poznamenala jsem a ignorovala Walkerovu otázku. 

„Taky jsem si všiml," zašeptal Zachary, stále překvapený sám sebou.

„Výborně, to je velice pozoruhodné, ale co se stalo?" nepřestával se vyptávat Walker.

„Sáhni na něj a uvidíš sám," řekla jsem jen a sáhla pro trochu sněhu, abych si ochladila ruku, která nepřestávala bolet. Walker se na mě chvíli nevěřícně díval, ale pak se pomalu přesunul k Zacharymu a položil mu dlaň na čelo. 

„Nepřeber si to špatně, Stephensi, ale jsi teplý," poznamenal Walker. Zvedla jsem k nim pohled. Nigel to všechno jen pozoroval a vypadal zamyšleně. 

„Co tím myslíš, že je teplý?" zeptala jsem se. Nebylo možné, aby mi v jednu chvíli skoro upálil ruku a v druhou chvíli mít skoro normální teplotu. 

„Já nevím, nevypadá na to, že by se měl každou chvíli samovznítit."

„Mohli byste se, prosím, přestat bavit o tom, jestli jsem teplý? Není mi to příjemné," ozval se Zachary. Walker se nad jeho poznámkou musel uchechtnout. Protočila jsem oči. 

„Nigele, nemá tohle něco společného s tou rovnováhou přírody v Elfím království? Třeba už se blížíme," zeptala jsem se Nigela, protože ten vypadal z těch tří jako jediná rozumná volba. Neodpověděl mi a pořád se zamyšleně díval na Zacharyho. 

„To není možné, ještě nejsme tak blízko," odpověděl mi namísto Nigela Zachary. Nikdo nevěděl, co na to pořádně říct.

„Tak to bude ještě možná zajímavé," ozval se po dlouhé odmlce konečně Nigel.

Můj mozek se vrátil z dovolené a konečně jsem byla schopná napsal další část! Není nijak zvlášť dlouhá, za což se omlouvám, ale KONEČNĚ je. :D Od poslední kapitoly jsem nebyla schopná napsat nic dalšího, vůbec mi to nemyslelo a neměla jsem náladu. A tak se vám s hlubokou úklonou omlouvám a doufám, že se vám tahle kapitolka líbila! :) Děkuju moc za votes a reads, který se nečekaně vyšvihly nahoru, což jsem nečekala :3 :D Uvidíme se u další části, byee.