Povídky

Prázdninové ráno

  První jitřní paprsek, zářící jako andělský svit, začal ozařovat zšeřelou krajinu. Zelené přikrývky stromů se zamihotaly v lehkém poryvu větru. Okolo lístků tančilo chmýří pampelišek za doprovodu zvonivého zpěvu ptáčků, kteří se naparovali ve vysokých větvích. Vypadalo to, jako by soutěžili, kdo jako první přivítá slunce, kdo jako první přivítá další nový den.

  Drobné cvrlikání ptáčků přehlušilo mohutné zakokrhání pána dvorku. Stál s hrdě vztyčenou hrudí jako socha na samé špičce malé stavbičky, v níž ještě vládla tichá tma. Tam do té doby na svých bidýlkách odpočíval jeho harém, nerušeně propadlý v čarovné moci spánku. Slepičky vyslechly jeho volání, lehce zamrkaly, zamávaly křídly a s jistou ladností se snášeli k zemi. Sladký vánek odnášel tiché kvokání dámiček směrem ke chmýří. Naposledy jemně pohladil pestré peří pána dvorku a neposedně, stejně jako divoká kočka, letěl vzduchem dál.

  Smaragdová pláň byla téměř zahalena duhou barev. Část chmýří se začala snášet k malebné krajině vábena tou krásou dražší než všechny poklady světa. S jemností dopadla do vlhké trávy zalité ranní rosou. Drobná semínka se v ní vykoupala a osvěžila. Velká svatozář je zahřála, aby byla připravena se k té nádheře připojit. Jiná chmýříčka se ještě chvíli chtěla nechat unášet na nebeské kráse. Jemný vánek se zatočil s němým sbohem a vydal se do dalších podivuhodných zákoutí přírody.

  V odcházejícím svitu luny se hnal stále dál jako posel hlásající, že nový den je nadosah. Zrovna čechral tekuté zrcadlo, když ho i ten poslední chumel chmýří opustil zaujat třpytivými odlesky. Jeho pozornost si vysloužily i tvary, které vítr nechal roztančit na hladině. Na chvíli se ve vzduchu zastavil, protože byl uchvácený nebeskou krásou, která se zrcadlila v temné modři. Jeho vlastní obraz ho zlákal natolik, že stejně jako Narcis skončil pod vodou. Ještě předtím se ale připojil k větrné kresbě, když se svými chloupky dotkl povrchu jezera. Nádherné pravidelné vlnky, které za třpytivého jasu slunce dosáhly až ke břehu, naznačovaly, kde se poslední pampeliškové chmýří ponořilo do hlubin.

Zdravím u dalšího mého výtvoru. Tentokrát se je jedná o mojí slohovou práci. Tématem bylo: Prázdninové ráno (Jak už jste si samozřejmě mohli přečíst). Zadáním také bylo líčení přírody (proto se to nepodobá mým jiným výtvorům) a mělo to mít do 300 slov. Přesto doufám, že se to aspoň někomu bude líbit. Užijte si zbytek dne.