Povídky

20. Duben 2020

Bylo brzké ráno a pravá polovina postele již dávno zela prázdnotou. Brzy patnáctiletá dívka se neustále převalovala na levé polovině postele. Po několika marných pokusech znovu usnout ten mazný boj vzdala. Vzala si svůj telefon a chvíli si četla na oblíbené aplikaci zvané wattpad, když zaslechla otevření mikrovlnky. Moc dobře si uvědomovala, že to znamená, že se ji mamka pokusí brzy vzbudit. Kroky se pomalu blížily. Prudce se rozrazily dveře. Nebyly to ale dveře do ložnice, nýbrž do vedlejšího pokoje. Dívka se chopila příležitosti. Opatrně naslouchala. Jako vždy se její mamka snažila marně vytáhnout její sestru z postele. Dívka vylezla z postele. Rozhlíží se, kam se narychlo schová. Ve skříni už byla mockrát a za dveřmi také. Pohled jí padne na deku. ,Tam se za tak krátko dobu nestihnu schovat', pomyslela si bezradně. Neměla na vybranou, musela se jít schovat na chodbu. Brunetka pootevřela dveře. Vzduch se zdál čistý. Vstoupila do obývacího pokoje a nezapomněla za sebou zavřít dveře. Rychle a po špičkách běžela směrem na chodbu. Už byla skoro v cíli, když tu náhle ze dveří pokoje vyrazila její maminka.

 ,,Ha," zvolala překvapeně.

 ,,Ty potvoro jedna," čertila se brunetka. 

Nabručeně poplácávala do zad matku, která se klepala smíchem, jak nachytala svou dceru na švestkách. Sourozenci se nakonec usadili u velkého stolu a s chutí se postili do jídla.

 ,,Kolikátého dneska je?" pronesla zamyšleně starší blonďatá sestra.

 ,,Dvacátého," odpověděla pohotově mamka.

 ,,To už se ti blíží narozeniny, co?" pohlédla blondýnka na svého sourozence. 

Ta  jen kývne na souhlas. 

,,Sakra, já pro tebe nic nemám. Asi bych měla jít do města ti něco koupit. Nechtěla bys jít zase do knihkupectví," optala se pobaveně. 

Brunetka začala horlivě přikyvovat. Jak ráda chodila do knihkupectví! Milovala tu vůni nových knih a procházení krámku se stovkami výtisků. 

 ,,Na něco jsi ale zapomněla, ne?" ozve se maminka.

 ,,Jo, oni asi nebudou mít otevřeno kvůli té karanténě  vlastně," zamyslí se blonďatá hlavička.

 ,,Tobě to pořád nedochází, co?" naštval se rodič. 

S brunetkou dosud klidně pojídající snídani to trhne. Byla zmatená. Netušila, co jen mohlo její dosud milou maminku  tak naštvat. Ta mezitím odejde do kuchyně. Mladší ze sourozenců ji po chvíli následovala.

 ,,Jde o tvůj svátek?" zeptá se nejistě. 

Ještě doteď měla v živé paměti, jak se spolu procházeli. Mamka se jí tehdy svěřila, jak ji naštvalo, jak jí jen tak mezi řečí popřáli a nic jí nedaly.  

"Jo, ty vlastně budeš mít svátek, tak všechno nejlepší..."

I když se jí dcerka pokusila říct, že jí něco dát chtěla, ale všude měli zavřeno a neměla co koupit, tak jí na to odvětila: ,,Já přece nepotřebuji žádné drahé dárky. Stačilo by mi nějaké přání, nebo kdybyste mi utrhly kytku, ale ani jedna z vás nic takového neudělala." 

Ten den se brunetka cítila příšerně. Kdyby opravdu mohla, tak by jí něco koupila, ale nenapadlo ji vyrobit přání nebo dát jenom kytku. Ráda by to v tu chvíli nějak napravila, ale jak? To netušila, a tak to nechala být. 

Lehce potřásla hlavou, aby se zbavila té ošklivé vzpomínky. Její mamka se na ni otočila s rozohněným pohledem. Pověděla jí skoro to samé jako na té procházce, ale tentokrát to bylo ještě horší. Pověděla, že ji prý vůbec nemají rády a že jim na ní vůbec nezáleží. Přirovnala se k továrně, která je dobrá akorát na to, aby nám dávala dárky. Srdce brunetky z toho krvácelo. Každým slovem jakoby ji zasahoval šíp. Nic z toho nebyla pravda. Toužila potom, aby jí mohla říct, jak ji má ráda, a že není jen továrna na hračky. Nemohla jí to povědět, protože zní cítila ten neústupný hněv, který by teď nedokázala utišit. Raději se tedy stáhla do svého pokoje, kde pořád snídala její sestra. Přisedla si na její postel a řekla jí, co jí pověděla mamka.