Povídky

Vzal jsi mi dech

Anotace

Přemýšleli jste někdy, když jste byli ještě nepolíbení, jaké by to asi bylo? Měli jste k tomu také spoustu otázek? Pak nejste jediní.

Diana se stejnými otázkami trápí každý den cestou ze školy a do školy. Co kdyby se jednou rozhodla udělat pro to cokoliv? Přinese Dianino rozhodnutí ovoce, nebo shnilá jablka. Příběh vám zaručeně vezme dech!

Příběh

Nastal další jarní den. Vzduch byl stále cítit dopolední přeháňkou. Ucítila jsem tu jemnou vlhkost vzduchu, působila tak čistě, jako by tu nejezdila hromada aut a nekouřilo bezpočet továren. Déšť vždycky tu špínu a pach smyje. Všechno začíná znovu, připadá mi to malíře, který vytáhl čistý list papíru a znovu maloval své dílo. Barvy okolního světa působily svěže, nikde jsem neviděla ten ošklivý šedivý prach. Zhluboka jsem se nadechla. ,Jak moc tenhle vzduch miluju!' uvědomila jsem si. Vytáhla jsem si z batohu telefon se sluchátky a do uší pustila svou pomalou, tesklivou hudbu. Nevím proč, ale přesně tahle hudba mě vždycky uklidní, cítím se při ní neskutečně svobodná a uvolněná. Vykročila jsem směrem od školy. Mé nohy už cestu znaly nazpaměť, tak jsem mohla dát volný průchod svým myšlenkám. ,Dneska to ve škole nebylo špatné, vlastně se mi docela dařilo. Jednička z fyziky i češtiny a trojka z angličtiny. To se dalo čekat. Už jsem na střední škole, navíc mi angličtina nikdy nešla. Hmm...Když si stihnu rychle udělat úkoly, tak bych mohla alespoň na chvilku zalehnout do postele s knížkou.'

Náhle jsem koutkem oka zahlédla něco, co zaujalo mou pozornost. Nemohla jsem si pomoct. Zastavila jsem se a zírala. Stál tam kluk s holkou asi v mém věku. Byli opření o zeď domku. Dívka měla ruku v jeho vlasech a pevně je svírala. On ji vášnivě líbal na lícní kosti. Rukama ji svíral v pevném objetí. Dívka zasténala. Kluk se potěšeně usmál. Své polibky postupně přesunul až k jejím rtům. Tváře mi zahořely studem. ,Neměla bych se na ně dívat. Je to neslušné!' přikážu si. Odtrhnu svůj zrak od páru. Rychle popoběhnu, aby si ti dva nevšimly mých růměnců a nedošlo jim, že jsem je pozorovala.

Snažím se nemyslet na to, co jsem viděla. Pokusila jsem se stočit své myšlenky ke knížce, kterou zrovna čtu: ,Zajímalo by mě, jak si Niki poradí s tím novým problémem..?' Ale myšlenky si dělají, co chtějí.  ,Jaké by to asi bylo,kdybych  stála na místě té dívky?' zašeptá mi z koutku mysli nějaký hlásek. ,Ne, dnes ne, prosím... Copak žádám moc, když alespoň jednou nechci myslet na to, že jsem stále nepolíbená?' zaúpím. Asi opravdu žádám moc. ,Chtěla bych vědět, jaké to je někoho líbat. Jaké to bude poprvé? Naprosto kouzelné, nebo úplně obyčejné? Jaká smršť pocitů mě zasáhne? Bude to jako v knížkách? Stanou se pro mě příběhy, které jsem doposud jenom četla, realitou, nebo se ukáže, jak moc měly autorky bujnou představivost? Bude první polibek výjimečný, nebo budou všechny stejné? Jsem divná, když jsem ještě neměla kluka? Když jsem pořád ještě nepolíbená? Kdy už to přijde? To jsem tak ošklivá, že mě nikdo nechce?' Byla jsem beznadějná. Šla z toho na mě migréna. V hlavě mi tepalo. ,Tohle už se nedá vydržet! Musím se už s někým políbit. Chci to. A strašně moc! Nechci se utápět v otázkách. Musím na ně nalézt odpovědi! Udělám cokoliv pro to, aby mě NĚKDO políbil,' rozhodla se stoprocentně.

Ráznými kroky jsem uhnula do vedlejší uličky, je uzoučká a potemnělá. Domy jsou tu vysoké, proto sem moc slunečních paprsků nezabloudí. Obvykle tudy chodím domů, když si chci zkrátit cestu. Nikdy tu nikoho nepotkávám, tak jsem zůstala překvapeně stát, když jsem ho spatřila. Byl celkem vysoký, řekla bych asi tak 180 centimetrů, postavu měl štíhlou, ale ne vyhublou, což se mi líbilo. Jenom tak tam ležérně stál a opětoval můj pohled. Byl celý v černé, pevné kotníkové boty, které měl ozdobené stříbrnými cvočky, v moderním stylu potrhané džíny i tmavé nepotištěné triko. Vše černé. Tričko bylo ušité z pružné látky. Sedělo mu tak těsně, až mi to připadalo, že má druhou kůži. Jasně mi tím odhalilo jeho vypracovanou hruď. Nebyla to taková ta ošklivě kulturisticky vypracovaná, kdy člověk vypadá jako Rambo, ale taková jen zlehka posílená, kdy jednoltivé části svalů hrají při každém sebemenším pohybu symfonii. Vzpomněla jsem si na kamarádku, jak se mi jednou svěrila, že právě takoví kluci se jí líbí, a trochu se pousměju. Určitě by se hned rozplývala, kdyby byla na mém místě. Ruce jsem mu neviděla, protože měl oblečený rozepnutý černý kabát, který mu sahal do půlky stehen, ale dala bych ruku do ohně za to, že jsou vypracované stejně jako jeho hruď. Rysy v obličeji měl ostře řezané. Rty mi připomínaly spíš tenkou linku, ale mohlo to být také tím, že je měl k sobě pevně semknuté. Oči měly barvu zamrzlé hladiny jezera. Nos byl perfektně symetrický. Když jsem se nad tím zamyslela, tak vlastně celý jeho obličej byl symetrický. Nenašla jsem na něm žádné jizvy, uhry, pihy nebo jiné nedokonalosti. Byl bez chybičky. Perfektní. A velmi atraktivní. Vlasy v barvě havraního peří mu pročísl chladný vítr. Teprve když jse se rozklepala zimou, jsem si uvědomila, že tady jen tak hloupě stojím a bezostyšně si mladíka prohlížím. ,Proč mi přijde, že mě jeho pohled přimrazil k zemi? Kde se tady vůbec vzal? Nevzpomínám si, že bych ho viděla do uličky vejít...' Náhle se pohnul. Udělal pár kroků a zastavil se přímo přede mnou. Vzal mou ruku do svých. Byly tak ledové. ,Stejně ledové jako jeho oči,' napadlo mě.