Povídky

Můj profesní sen

Zdravím tě, cizinče. Zdáš se mi docela unavený. Nechtěl by sis odpočinout v mém obchodě?Opravdu? Jsem ráda, že se ti tu líbí. Nestyď se a udělej si pohodlí. Můžeš se posadit do jakéhokoliv křesílka, nebo je snad libo houpací síť? Cože je to za krámek? Přeci kavárna. Máme tu i nabídku knížek všeho druhu ke čtení. Máš rád knížky? To máš vážně kliku, kamaráde. Podívej se nad sebe. Ano, i to druhé patro patří mně. Je to knihkupectví i antikvariát. Zdá se ti ta výzdoba neobvyklá? To máš pravdu. Víš, já jsem velký fanda knih, takže chodívám ráda do knihkupectví. Většinou jsem navštěvovala jen ty moderní, ale v mládí jsem byla v jednom kouzelném antikvariátu. Povídám ti, to byla tak úžasná atmosféra! Knihy ve sloupcích od země, až ke stropu. Většina toho žánru sice pro mě nebyla, ale i tak to bylo kouzelné. V tu chvíli mi přišlo líto, že neznám žádné knihkupectví, které by bylo z části moderní, ale zároveň si uchovalo ducha těch předchozích. Takhle jsem dostala nápad na tohle knihkupectví. Ale kdo by chodil do nového knihkupectví s jedinou pobočkou? se jistě ptáš. Máš pravdu. Tohle byl zapeklitý problém. Chtěla jsem mít knihkupectví s vřelejší atmosférou, takže nahoře máš i místo k posezení. Tahle kavárna slouží také jako lákadlo, aby k nám lidé zavítali, zároveň se však jedná o útočiště pro každého knihomola. Navíc mi přijde, že se většina lidí seznamuje hlavně přes internet a tam to i skončí. Ale sem to může přitáhnout všechny se stejným zájmem a můžou tu vznikat nová přátelství. Z toho důvodu tu pořádám každou poslední neděli v měsíci besedy. Ano, dá se to tu zarezervovat na různé soukromé akce, mám dokonce i venkovní posezení. Chtěl by ses podívat? Tak pojď. Líbí se ti ten velký strom, jehož koruna tvoří závoj před okolním světem? Ten je můj oblíbený. Na větve jsme umístili polštáře, takže se dá odpočívat i na něm. Máš žízeň? v pořádku, dej si, cokoliv budeš chtít. Zrovna jsem dodělala první domácí limonádu, dáš si? Pro tenhle teplý den je tuze osvěžující. Dal by sis i něco k zakousnutí? Mám ještě teplou bábovku. Vím, že to není žádný extravagantní zákusek, ale mně přijde, že se dokonale hodí na tuhle rodinou pohodu. Snažím se mít všechny zákusky domácí a takové ty klasiky. Nemáš moc chuť na sladké? Nevadí, na to jsem taky myslela. Nejsou tu jen věci ke kafíčku, ale i na malou svačinku. Rozhodně tu nenajdeš chipsy a podobné nezdravé věci. Nechci svým zákazníkům zbytečně nabízet podobná pokušení. Než ti to připravím, tak se můžeš porozhlédnout v horním patře.

Aaa, tady tě mám. Líbí se ti ty dřevěné mohutné police? Ty jsem sehnala ve starožitnictví za skvělou cenu, ale byly v bídném stavu. Musela jsem si s nimi trochu vyhrát. Ne, to krasopisné písmo, které značí, u jakého žánru právě stojíš, jsem nepsala já, to moje babička. Že vypadá jako z minulého století? Už odmala jsem obdivovala její písmo. No, dost bylo tlachání. Pojďme se posadit, než nám to vystydne. Samozřejmě, že se můžeme posadit do těch houpacích křesílek. Chutná ti? To jsem ráda. Ne, nedělej si starosti, já to umyju. Byl jsi skvělá společnost, už dlouho jsem se si s nikým,  tak skvěle nepopovídala. Ráda tě tu znovu uvidím. Opravdu o tomhle místě řekneš všem svým známým? To je od tebe milé, děkuji. Ať se daří i tobě. Tak na viděnou příště a šťastnou cestu.