Ale já tě miluju!

NECHCEŠ JÍT VEN?

Flashback
Z pohledu Ivy:
Tak jo, dneska dělám poslední pohovor na pomocnou sílu v obchodě. Zatím teda nic moc, tak snad ten poslední vyjde. Teda, pohovor, no, ono to je takový hodně neoficiální. Každopádně za chvíli přijde ta paní. Jmenuje se Marcela Divićová..

Současnost
Právě probíhá pohovor.
M(arcelka): „Dobrý den, jmenuji se Marcela Divićová a je mi 40 let. Mám vystudovanou ekonomickou školu....”
No a tak dále a dále. Prostě klasický pohovor. Ale Ivu ta paní hodně zaujala. Tak přišla za tátou.
I: „tati?... Já pro tebe mám takový překvapení..”
T: „jaký?”
I: „..sssehnala jsem ti pomocnou sílu. Do obchodu. Tak doufám že neodmítneš když už jsem si s tím hledáním dala takovou práci!”
T: „Ivuškooo... To jseš sice hodná, ale já nevím..”
I: „hele, tak ji sem vem ať se zaučí. No a buď ji tu necháš pracovat, nebo ne.”
T: „no, co mám s tebou dělat..”

Z Ivy pohledu:
Poslala jsem Marcelku do obchodu za tátou a šla domů. Bylo odpoledne, tak jsem si šla dělat úkoly. Někdo zazvonil..
I: „Lexo? Co ty tady?”
L: „jsem si říkal jestli nechceš jít ven...”
I: „noo.. Hele tak víš co, dodělám češtinu, a přijdu. Čekej na mě před barákem. Půjde i Saša?”
L: „říkala že se chce učit, takže asi ne.”
I: „...ok.”
Trochu jsem zaváhala, nechtělo se mi jít ven jen s Lexou, co kdyby nás viděl Beneš... Ale nakonec jsem šla. Lexa čekal před domem.
L: „ahoj, tak kam půjdem?”
I: „asi do parku?”
L: „tak jo.”
Přišel mi takovej zvláštní. Sami spolu ven moc nechodíme, vlastně vůbec. Lexa teda není nějak špatnej kluk, jen je takovej... Zaostalej no.

Z pohledu Lexy:
Tyjo, hustý, já jsem s Ivou sám venku. Toho bych asi měl nějak využít.. Teda jako, myslím třeba na pokec o samotě žeo. Ale na co se ji mám zeptat?....HA! ŠKOLA! To je dobrý...
L: „tak jak to jde se školou?”
I: „se školou je to vpohodě, ale o tátu mám trochu starosti..”
L: „jaktoo?”
I: „sehnala jsem mu pomocnou sílu do obchodu, tak snad se tam nezabijou..”
Zasmála se. Řekl jsem si pro sebe: Tyvole, ona je prostě boží. Jak ji mám říct že ji miluju?...