She lived for biathlon

♡

Po našem ranním vítězství jsem nestíhala skoro nic. Pět rozhovorů, konference, oběd, sprcha, převléknout se a hned zase zpátky na stadion, připravit všechno na rozlučku s Luckou.

Závod dnes strávím jako "komentátorka" po boku Jiřího Rejmana. Lucka pak půjde na dlouhý rozhovor s ČT, kde jí pustíme vzkazy od všech lidí z týmu a pak od všech, kteří stojí za její kariérou.

Další video budou fotky od roku 2012, až doposud a sestřih jejích největších úspěchů v čele se zlatem z tohohle svěťáku, stříbra z olympiády a medailí z mistrovství světa.

Je přesně jedna hodina, když usedám do křesla v komentátorské buňce. Výhled na střelnici, který mají komentátoři, je parádní.

Před koncem závodu přenechávám místo Ivanu Masaříkovi a jdu s celým týmem do cílové rovinky. Český tým spolu se spoustou dobrovolníků utvoří cestu Lucce do cíle. Rukami vytváříme spolu s diváky velkou mexickou vlnu a Lucka dojíždí na pátém místě do cíle svého posledního závodu. 

Nastává na řadu to nejhorší. Lucka se postupně objímá s celým týmem a nakonec i se mnou. Brečím jako želva, protože mi odchází moje biatlonová maminka.

Během medailového ceremoniálu se všichni fotíme v cílovém prostoru. Tahle fotka se postaví na loučící poličku v mém medailovém pokoji. Ta se skládá z pěti fotek. Loučení s bráchou, s Makulou, s Evikem, s Bimbasem a s Bouškem.

Už při prvním videu moje slzy nejdou zastavit. Na obrazovkách teď běží video s písní Hollywood Hills, které ukazuje celou Lucky kariéru. Jsou tam povedené, ale i nepovedené momenty. Prostě všechno, co k biatlonu patří.

Naše hořkosladká oslava pokračuje i na penzionu. Lucka se se všemi chtěla pořádně rozloučit, takže tady dneska je i Mukula, Bimbo, Boušek, Evik, Verča a dokonce i Jíťa Landová.

Oslava končí až kolem třetí hodiny. Trenéři nám výjimečně dovolili být vzhůru takhle dlouhou, takže jsme si to pořádně užili.

-

Ráno vstávám přesně v osm hodin. Vydávám se na snídani a pak hned na ranní běh. Dneska to obzvlášť bolelo, protože těch pět hodin spánku je pro vrcholového sportovce opravdu málo.

Celý tým dnes odjíždí do Raubichi. Lucku nahrazuje v A týmu Natálka Jurčová.

V jednu hodinu proto do dodávky nasedáme ve složení já, Jess, obě Terky, Gábi a Natálka.

Čeká nás dlouhá cesta. Většina holek usne, proto tahle cesta probíhá v takovém divném klidu.

Do Raubichi přijíždíme okolo páté hodiny ranní. Čeká nás volný den, aby jsme se dospali. Pozítří 14.3. už ale normálně tréninky a 17.3. první závod. Tady v Raubichi bude zastávka o malinko kratší než jsme zvyklí. Tři závody během tří dnů. Sprint, stíhačka a štafety.

Je skoro konec sezóny, takže mi to připadá jako by ty nahoře chtěli otestovat kdo kolik vydrží.

Můj stav je docela dobrý. Překvapivě mě ty závody zase baví, takže doufám v dobré výsledky. Momentálně mám žlutý dres a červený si vozím v individuálech a ve stíhačkách.

Je mi 25 let, takže už nemůžu bojovat o tmavomodrý trikot. Ten teď každý závod putuje mezi Rebeccou Passlerovou z Itálie a Heidi Nikkinenovou z Finska. Obě se pohybují na konci první desítky v celkovém hodnocení svěťáku.

S Emilienem jsme se viděli jen jednou na tréninku. Bydlíme teď ale na stejném hotelu, takže se možná budeme vídat víc.

Zítra nás čeká sprint, takže se dnes dozvídáme kdo pojede. Podle očekávání já, obě Terky, Gábi a Natálka, která dostala přednost před Jess.