She lived for biathlon

Claire

Celé léto se neslo ve znamení úsměvů. Konečně jsem se naučila neříkat francouzský tým, ale můj tým. Všichni jsme se krásně stmelili a teď se chystáme na start nové sezóny.

Náš vztah s Emilienem si proplouvá světem na růžovém obláčku. Ani těch pár hádek nezastínilo to, co k sobě cítíme.

Co se týče české republiky, tak mě pořád berou jako vlastní. Každý den si píšu s Makulou, voláme si s Blekym, s Bráchou, s Mamkou a jako největší pokrok beru to, že mi Ondra Rybář popřál k narozeninám. Během přípravných závodu, které se konaly v rakouském Hochfilzenu, se mi podařilo ve všech závodech umístit na druhém místě. Ještě víc mě ale potěšila Gábi Masaříková, která jednou obsadila třetí příčku a Jessica, která vyhrála sprint. Ano slyšíte dobře, Jessica Jisslová všem vytřela zrak a porazila holky, které dříve bývaly jejím vzorem. V letní přípravě udělala obrovský kus práce a tohle si opravdu zaslouží.

Z našich holek jsem na tom nejlépe já. Julia se opět potkala s nestabilní střelbou, která jí nechce pustit.

Každopádně teprve dnes se ukáže, jak je kdo připravený. Čeká nás zahájení sezóny v podobě smíšené štafety a následně štafety dvojic.

Já nastoupím na poslední úsek naší smíšené štafety, kterou pojedu spolu s Emilem, Quentinem a Paulou. Dvojici utvoří Julia s Antonem, tak jak je zvykem.

Tohle je jediná disciplína, ve které nevlastním víc jak dvě medaile. Mám jen jednu stříbrnou, z minulé sezóny. Tak mě napadá, kolik já mám vlastně výher ze světového poháru. Rychle otevírám stránky IBU, kde najdu svůj profil. Mám jednu medaili z olympijských her, šestnáct medailí z mistrovství světa, z toho 6 zlatých a nakonec 48 medailí ze světového poháru. V tom je můj počet výher přesně 24. Krásná bilance, díky které jsem předčila i Gábi, Lauru, nebo třeba Nasťu Kuzminovou.

Po tom co v létě Hanna Öbergová oznámila konec kariéry, mám o soupeřku méně. Ovšem Pořád je tam Tirill, Ingrid, Dzinara, Amy, Sarah a spoustu dalších holek, které se budou prát o co nejlepší výsledky.

Se startovním výstřelem začíná nejen tahle smíšená štafeta, ale především nová olympijská sezóna. Za nás se na trať vydává Emilien, který se hned za stadionem chytá Sturly a mírně poodjíždí ostatním.

První střeleckou položku mají oba čistou. Paráda! Za ně se zavěsí ještě Benni Doll. Bohužel Emilien odtáhne celou skupinku až ke střelnici, kde mine hned první ránu.

„Achjo, nemůžu se na to dívat," prohodím francouzsky směrem k našemu masérovi Henrimu. Nervózně poskakuju vedle našeho stojanu a snažím se udržet klidnou hlavu. Naštěstí Emilien opravuje jen jednou, takže předává na druhém místě.

Quentin jede pilu už od začátku, protože Andersena dojede hned v prvním okruhu. Na střelnici se pěkně točí vítr, proto se vůbec nedivím, když Quentin dvakrát chybuje. Rány rychle opraví a pokračuje dál závodem. Stojku si hlídá, ale je to nula! S téměř nulovou ztrátou na první místo předává Paule.

Za Norsko teď jede Ingrid, za Německo Lisa. Čtvrté místo si drží Češi, se kterými jsem během rozcvičování taky prohodila pár slov.

Kluci mi přinesou lyže, poradím se vysílačkou s trenéry, ohledně větru na střelnici a než se naděju Paula jede do posledního okruhu.

Nazuju lyže, zkontroluji vše potřebné a pak už se jen snažím nepanikařit. Hned po předávce smažu několika metrový náskok Tirill. Společně přijedeme na ležku, kterou odstřílíme čistě. Ve druhém kole už se taktizuje. Ani jedna z nás nechce tahat, proto je tempo takové vycházkové. Při příjezdu na střelnici máme náskok kolem minuty na třetí místo. Je to jen mezi náma dvěma.