Básně za cenu slz

Nezapomenutelné jizvy

Možná ti občas přijde, že jsem vážně blázen,
možná však, kdyby jsi poslouchal, začal by jsi to brát vážně.
Zvykla jsem si,
že občas jsem na nejtemnější straně mysli.

Mám chuť utéct někam hodně daleko,
cokoliv, hlavně ať nejsem otrok.
Nechci jen žít jako ostatní,
nikdo mi však neřekl, jak moc to bude těžší.

Přijala jsem všechny mé démony,
protože bez nich, bych asi neviděla i jiné cenné věci.
Lásku, kterou pocitově postrádám více než století,
poukazuje na to, jak mé srdce slábne, zatímco čas tak letí.

Vždycky, když se dívám na sebe, jak moc mi oči krvácí,
snažím se sama sobě říci, že občas to tak má být.
Ať chci či ne,
stejně v tuto chvíli budu muset bojovat, než bude pozdě.

Se vzpomínkami na všechny ty rány,
se nyní tyto příběhy pišní jizvami.
A jednou, třeba opravdu budu mít svá křídla,
s jistotou, že už jsem nyní navždy svobodná.