Nedokážu se zbavit pocitu provinilosti,
přemýšlením nad tím, co by kdyby.
Je mi zle, když si uvědomím, s kým se vlastně bavíš,
nejsem jen ta růžová barva, jak si myslíš.
Pomalu ztrácím sílů a táhne mě to ke smrti,
opravdu nevím, proč mám tyhle zasraný pocity.
Táhne mě to daleko odtud,
vím, že chceš slyšet, jak budeme šťastný spolu.
Každým dnem mám větší chuť si rozřezat ruce,
proto by bylo lepší, kdyby nespoléhal ses na mě.
Nedokážu se zbavit té zátěže,
tak ať si mě smrt odnese.
Každý říká, co musím,
co když prostě nejsem jako ostatní?
Žít v kruhu stupidních dluhů,
ne díky, o to vážně nemám zájem.
Zemřela jsem před rokem a nikdo to neviděl,
každý jen řekne, jak je tady naděje.
Nechci slyšet nic o tom, že jednoho dne budu šťastná,
když kurva vím, že jsem dávno jiná.
Všechny ty moje vymyšlený sny jsou jen zaplnění myšlenek,
tak se mě neptej jak se mám, když víš, že mám v sobě hněv.
Nenávidím, že nevím, kde je východ z mojí mysli,
tak jestli mě máš vážně rád, tak to pojď se mnou zjistit,
než budu mít opět chuť se zastřelit.
ČTEŠ
Básně za cenu slz
PoetryMalá kapka vody, přesto tiší bolest, malý střípek vzpomínek, a vše vrátí se. Jediný útěk z reality je psaní básní, neboť to je kouzlo, co mé srdce chrání.
