Básně za cenu slz

Depersonalization

Není to tak, jak ostatní říkají,
že to jednou odejde, a už se to nevrátí.
Je to ta chvíle, kdy se vzbudíš,
a nevíš, kým vlastně máš být.

Zástava dechu, času, kde to jsem?
jsem to já? či pouhý sen?
Vzpomínky na fotkách, jak usmívám se,
jsem to opravdu já? neboť nevím, kým jsem.

Můj život se stal stereotyp, kde city byly vypnuty,
mám blbý pocit, že další, kdo odejde z mého života budeš ty.
Nedokážu věřit ničemu, a ani tomu, co před očima vidím,
srdce pořád šeptá mi, ať zmizím.

Mám stát o dokonalý život v zahraničí,
když uvnitř mě mě pořád něco ničí?
I spálenou růži můžeš ničit dál,
ač už jen její duši, nikoliv fyzickou podobu.

Jednoho dne se nejspíš vzbudím a nepoznám už ani odraz v zrcadle,
tak prosím nebuď překvapen,
že jednou budeš stát sám v našem vysněném paláci,
neboť moje jiskra zhasíná a už nezvládnu další krok ani pro poslední míli.