𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(３３) - Italská pizza

- v minulé kapitole - 

„Co udělal Federico? Řeknete mi to!" Camilla zněla zoufale a zůstávala přilepená ke stěně. Hermiona nevěděla, co má dělat dříve, jestli uklidňovat ženu a zeptat se, koho Federico hledal. Napadlo ji jediné, hledal čaroděje, se kterými by mohl spolupracovat.

Pohlédla na Draca, který nedbal na zoufalé volání Camilly a otočil se k východu z jídelny, „ten udělal už dost," odsekl a s těmito slovy se vydal vyhledat chlapce.

- nyní - 

Camilla vyběhla za ním, ale to už Hermiona prudce vstala od stolu a zadržela běžící ženu, „prosím, co udělal Federico? A co ten muž chce udělat mému synovi?" zavzlykala. Hermiona rozrušeně zamrkala a Camillu pevně držela, nechtěla proti ní používat kouzla.

Zapochybovala. Proč tu skutečně byli? Proč Draco tak toužil navštívit Federicovu rodinu a proč se tak ptal na jeho syna? Chtěl se mu snad pomstít za to, že Scorpius kvůli němu málem přišel o život? Hermiona si připadala podvedená a zneužitá, pokud ji vytáhl sem z takového důvodu.

Draco otevřel dveře od dětského pokoje, byl vymalovaný na modro a u stěn byly bílé komody. Vstoupil dovnitř, dolehl na něj ještě tíživější smutek, než ten, který cítil v celém domě a otupoval všechny ostatní emoce. Obešel kolečkové křeslo, které v nutných případech museli rodiče onoho chlapce používat. Spatřil ho, jak sedí na posteli a vzhlíží k němu hlubokýma hnědýma očima. Byl silně pokřivený na jednu stranu, opíral se rukou o postel, aby mohl vůbec rovně sedět a prohlédnout si tak nově příchozího.

Draco před ním pokleknul, „il tuo nome?" zeptal se jej na jméno, nevěděl sice, jestli to řekl dobře, ale snažil se mluvit na něj italsky, doma se již předpřipravil. Italština pro něj nebyla těžká, protože to byl jazyk na latinském základu a on se již mnoho let učil a četl latinské texty v obsáhlých alchymistických knihách.

„Enzo," odpověděl chlapec šeptem, poposedl si, vypadal asi na jedenáctiletého, byl v tom věku, kdy děti normálně odcházejí studovat do Bradavic.

„Schiena?" připravil si také, jak se řeknou záda, a ukázal na chlapce, který přikývl a něco mu pověděl v italštině, čemuž však Draco příliš nerozuměl.

„Draco!" do dveří dětského pokoje vtrhla Hermiona s Camillou za zády, „co se tu děje?"

„Federico hledal pomoc u čarodějů, protože doufal, že svého syna uzdraví," pohlédl vševědoucně na Hermionu a pak sjel pohledem na Camillu.

„To je bláznovství, Federico si vždycky myslel..." Camille se zatřásl hlas.

„Tak jsme tady," oznámil jí a Camilla strnula, nikdy by si nepomyslela, že je to pravda. Stav jejího malého chlapce Enza se horšil každým rokem víc a víc, Federico byl již zoufalý a začal věřit fantaskním věcem, starověkým rituálům, dokonce říkal, že lidé vědí o čarodějích, kteří chodí po tomto světě vedle nich, ale skrývají se a nechtějí se ostatním odhalit. Myslela si, že svého muže ztrácí, váženého doktora, který po tolika letech útrap a strachu o svého syna se dočista zbláznil.

„Je to pravda," Hermiona se na ni podívala, aby ženu chytila za roztřesené ruce a vešla společně s ní do dětského pokoje. Ta stále třásla hlavou, „to není možné," zopakovala ještě párkrát a potom ještě párkrát italsky.

„Nemohu vám slíbit, že se Federico vrátí, narušil bezpečí našeho světa," snažil se Draco vysvětlit Camille, „ale mohu alespoň pomoci vašemu synovi," zdvihl obočí, „myslím, že mi to dovolíte, protože jinak se váš manžel dopustil všech těch činů zcela zbytečně," pro Camillu to znělo hrozivě. Nedokázala si ani představit, co Federico spáchal a podívala se na Hermionu, ve které jako v ženě, nacházela jistou oporu. Ta pokývala hlavou, „dovolte mu to," a pohlédla na Draca. Dokázal takto spravovat kosti? Nechtěla se ptát, rozhodla se vložit víru v jeho schopnosti.