𝔸𝕝𝕔𝕙𝕪𝕞𝕚𝕖 ｢Dramione 40+｣

(３５) - Ledové dobrodružství

Led se tříštil. Drobounké částečky odletovaly od železného ostří na zledovatělou bílou plochu pokrytou nesčetnými liniemi řezů a všechny se v mnoha místech překřižovaly. Led byl nádherný. Rozlehlé kluziště vyrobené v Prasinkách bylo zaplněno studenty všech kolejí, na svých bruslích jezdili do kruhu ve směru hodinových ručiček. Při přímém pohledu z dálky vypadali jako roj přelívající se z levé strany na pravou. Ozývala se hudba, doléhala k uším všem bruslařům, ať už těm na kluzišti nebo postávajících u mantinelů.

Scorpius a Rose sledovali kluziště, brusle drželi v rukou a mladý čaroděj zhluboka vdechoval příjemný čerstvý vzduch. Pokynul Rose k lavičce nedaleko vstupu na kluziště, kde se mohli přezout do bruslí.

Rose se usadila a předklonila se ke svým stříbrným bruslím, sundala si přitom kapuci, přičemž její nedbale nasazená čepice jí upadla na zem. Scorpius, který ještě postával před lavičkou, se v mžiku sehnul a čepici jí podal.

„Děkuji ti, díky," pousmála se Rose a čepici si přebrala, naštěstí se nezašpinila. On se posadil vedle ní a prohlédl si roztomilou zrzku, která si pevně nasazovala čepici. Ona ucítila jeho pohled a setkala se s jeho elektricky modrými duhovkami. Proč byl tak klidný? Nebo jenom vypadal tak klidný a vnitřně byl stejně nervózní jako ona na povrchu?

Jen se pousmál, „je ti dostatečně teplo?" staral se, jeho hlas byl opravdu klidný. Rose si stáhla šálu víc kolem krku, aby jí netáhlo za krk a jen pokývala hlavou.

Dnešek byl zvláštní, všechno bylo jak strojené, přesně tak jak má být. Scorpius se staral, choval se gentlemansky a rozvážně. Měli rande, oficiální rande. Rose si nechávala veškeré věci kolem Scorpiuse a Lorcana projít hlavou a věděla, že nechce ztratit přátelství ani jednoho z nich, ale bylo to možné, aniž by zlomila srdce jednoho z nich?

Rozhodla se dát mladšímu Malfoyovi šanci, problém však byl v tom, že stále pochybovala o tom, jestli se ona sama do toho nenutí. Měla ho ráda, to ano, ale nenutila se náhodou do lásky k němu? Netušila to, ale nechtěla nic zahazovat.

Již uběhlo několik dnů od doby, kdy se v Bradavicích nacházeli jejich rodiče. Nyní se spolu zase dokázali bavit normálně jako přátelé, ale přesto určité napětí mezi nimi stále narůstalo.

Den se sešel se dnem a po jedné večerní hodině astronomie se zůstala se Scorpiusem bavit na schodišti od astronomické věže, dokud prakticky ona sama tohle rande nenavrhla. On souhlasil.

Brusle nasazeny a už se oba vydali na led. Snad z Rose opadne nervozita, jak se začne pořádně hýbat. Scorpius ji následoval a zanedlouho s ní srovnal tempo, takže jeli vedle sebe.

Jeho černé brusle vedle jejích stříbrných.

Scorpius často bruslíval a nepotřeboval u toho jezdit rychle, ale jen si užívat ten pocit, jak se klouže po ledě, vzduch proti němu mu fouká do tváře a barví je lehce do červena.

Nabídl Rose dlaň, aby se ho mohla chytit. I přes rukavici mohl cítit její drobnou hebkou ruku.

„Bruslíš pěkně," podotkla Rose a pozorně Scorpiuse sledovala, snažila se skrýt své rozpaky.

„Včera jsem ti říkal, že ze zimních sportů mám bruslení nejvíc v oblibě. Tak jsem rád, že jsem tady s tebou," odpověděl a stiskl ve své dlani tu její více, aby si Rose při jízdě i více přiblížil k sobě. Už byla blízko, blizoučko, tiskla se k němu.

Scorpius jejich rande zrovna nevnímal jako rande, ale spíš jako výlet do Prasinek s kamarádkou. I když ona včera naznačovala, že to rande bude, on to tak brát nechtěl. Vzdal se naděje, že by s ní byl, přestal o ni usilovat a rozhodl se jí být skutečným přítelem. Líbila se mu představa, že by on a Rose mohl být na tom stejně jako Hermiona a Harry – nejlepší přátelé. Proto se na ledě s ní cítil naprosto uvolněný, nic neočekával, v nic nedoufal a potom čas s ní normálně plynul, namísto aby se zastavoval při každém jejím pohledu. Scorpius se stal ledově klidným, stejně jako střípek ledu v jeho srdci. Dokázaly jeho city snad již otupět?