Royal blood ~Draco Malfoy ff~

<5>

Následujícího dne se nebelvírka probouzí až nad dotekem něčí paže. S nelibostí otevře oči a okamžitě se v jejím zorném poli objeví Rebecca s jejími havraními vlasy. "vstávat, ospalče" ušklíbne se na svou kamarádku, když si zaplétá složitý cop. Eleanor už od prvního ročníku využívala svou kamarádku a po každé si ráda nechala udělat copánek. Na to už je dnes ale pozdě. Líně se protáhne, podrbe svou kočku a tiše jí závidí její denní program plný převalování. "pospěš, už tak nestíháme" utrhne se na ni Rebecca. Eleanor se zvláště tento školní rok snaží vyhýbat co nejvíce studentům, hlavně z Nebelvíru. Její rozchod s Harrym se samozřejmě rozkřikl a ona vážně nestojí o žádné pohledy a pozornost. Proto na snídaně chodí moc brzo nebo pozdě.

Dnes jim záludné schodiště přálo. Točilo směr téměř v jejich prospěch. Na snídani přece jen zahlédli docela dost studentů, co si pospali nebo se zkrátka přišli nasnídat na poslední chvíli. Rychle si nandala na talířek vajíčka, a než stihla popadnout opečený toast, v periferním vidění již sledovala Rebeccu ládující se slaninou. Zhltla rychle svou porci vajíček a zapila ji dýňovou šťávou. Černovláska se po pořádné porci slaniny zvedla a její nejlepší kamarádka ji následovala. Alespoň že mají společnou hodinu.

....

Listopadový vzduch už je zcela prosycen studeným podnebím. Mnoho studentů by jste zahlédli zabalené v kolejní šále. Někteří si pro jistotu nasadili i rukavice. Hodiny mají opět spojené se zmijozelskými. Eleanor si nejdříve prohlíží právě studenty rivalské koleje. Pansy je zavěšena do Draca, ten se opět jeví unešen svými myšlenkami někde daleko. Na malou chvíli brunetka pohlédne do jeho modrošedých očí. Chlapec vycítí její pohled a otočí se jejím směrem. Jejich oči se na moment setkají a Dracovy ústa se vytvarují v letmý úšklebek. Eleanor s ruměnci na tváři přeruší jejich oční kontakt. Rebecca do své společnice jemně drkne loktem a poukáže Hermioniným směrem. Samozřejmě v její blízkosti stojí Harry i Ron. A právě chlapec s jizvou na čele ostýchavým pohledem pozoruje jeho bývalou přítelkyni. Dívka v sobě stále nenalézá potřebnou odvahu, rychle tedy odvrátí pohled jiným směrem. Teď se již plně věnuje kostrbatému výkladu Hagrida.

Dnešní vyučování se nevídaně vleklo. A když se konečně po úmorném dni vracela zpět do věže, její myšlenky omílaly pouze kolem jediné věci. Postel. Ve spěchu se úspěšně vyhla všetečným pohledům a rovnou zamířila do své ložnice. Jako obvykle se na přikrývce vyvalovala její kočka. Opatrně ke spícímu stvoření došla a pohladila ji po hebkém čele. Pod dívčiným dotykem kočka mírně zapředla a pootevřela vševědoucí očka.

"Jak pak si se dnes měla?" usmála se brunetka na svého miláčka. Kočka mňoukla, zřejmě jako odpověď, a pokračovala nerušeně ve své předchozí aktivitě, čili spánku.

Dívka tedy ulehla vedle drobného tělíčka své kočky a zavřela oči. Jenomže nemohla spát. V hlavě jí myšlenky skákaly jako zamotané klubko sem a tam. Když už nejméně desetkrát během dvaceti minut změnila pozici, rozhodla se pro krátkou procházku po hradu. Byla z minula dostatečně poučena, ne však odrazena. Ospalá dáma za brunetkou nevrle zabrbrala cosi o nočním otevírání a ztrátě bodů, avšak Eleanor poznámky bez hlubšího povšimnutí přešla. Opatrně si noční košili přivinula pevněji k tělu a ostražitě se rozhlížela zda kolem náhodou nepochoduje paní Norrisová. Bosá kráčela po hradu.

Když byla ještě malou holčičkou, pořád dokola se svých rodičů ptala na Bradavice. Kouzelnická škola daleko od domova plná nadaných mladých studentů a zkušených profesorů. Nejvíce jí toho o škole vyprávěl ale dědeček. Musela ho tedy dlouho přemlouvat, nicméně o pár prosíků později se většinou rozpovídal. Byl vlastně docela podobný své vnučce. Outsider, neoblíbený a nepochopený, až na výjimky. Eleanor kromě Rebeccy a posléze zlatého tria taktéž nikoho neměla. Tedy krom fantastických zvířat. Další věc co sdílela se svým dědečkem, lásku ke zvířatům. V jejich blízkosti se teprve cítila sama sebou. Ta milá stvoření se jí na nic nevyptávaly, když mlčela nevadilo jim to, když mluvila, poslouchala její hlas. Tady ale měla jen svou kočku a hodiny péče o kouzelné tvory. I když u Mloka zvířátek žilo o poznání více, přece jen Bradavice milovala. To jejich osobité kouzlo a mysteriózní tajemno. Celé dětství bedlivě vyhlížela poštovní sovu s dopisem a když se pak konečně objevila, ona jásala radostní a její rodina na ni byla náležitě hrdá.

Opatrně přešlapovala studenou podlahu a kráčela dál a dál. Zastavil ji až hlasitý pád, jehož se bohužel stala součástí.

"to si zase ty?" podiví se blonďák a už se zvedá. "takhle pozdě bys po hradu cloumat neměla"

"zrovna ty máš co říkat" vypálí El nazpět.

"je tam někdo?" přeruší je nepříjemný hlas patřící Filchovi.

Draco si rychle přitáhne dívku k sobě a pusu jí zakryje svou dlaní. Šeptem brunetce naznačí aby mlčela. Školník si jich naštěstí nevšiml a jeho kočka se prochází neznámo kde.

Když už je Filch dostatečně daleko Draco opatrně sundá svou ruku z dívčiny tváře.

"myslím že jsme ho setřásli" konstatuje a stále si brunetku drží v blízkosti svého těla. Ta konečně sebere odvahu a pohlédne do jeho šedomodrých očí v nichž se zračí neúprosné utrpení. On zase na oplátku pozoruje její zářící smaragdy.

"jo, asi jo" odpoví brunetka bez toho aniž by přerušila oční kontakt. A pak chlapec udělá něco, co by ani jeden z nich nečekal. Překoná centimetrovou vzdálenost mezi nimi a něžně se zmocní dívčiných rtů. A ta mu ještě s větším překvapením polibek oplácí. Ale v další sekundě se nebelvírka polekaně odtrhne a pohlédne na Draca. "to bychom asi neměli" podotkne a sleduje jeho mramorové rty. "souhlasím" odpoví téměř okamžitě zmijozelský princ, dlaně stále položené na jejích tvářích. Tentokrát si jej přitáhne Eleanor, která je svým chováním značně zaskočena. Jejich rty se opět setkaly. Dál už je oba hnal zvláštní pocit v podbříšku.