Royal blood ~Draco Malfoy ff~

<6>

Stále netuší, proč to udělala. Po nočním setkáním se zmijozelským princem se dívka rychle odebrala do svých komnat a společnost jí dělala pouze její zmatená mysl.

Následujícího dne vstala a jako vždy se odebrala na snídani. Tentokrát zvolila první možnost, tedy ranního ptáčete. Skoro nikoho cestou nepotkala, což si vykládala jako úspěch. Pak už zbývalo jenom nějak přežít vyučovací hodiny.

Celý následující týden s Dracem ani jednou nepromluvila. Vídala jej sice na některých hodinách, nicméně se jim nedostalo příhodného okamžiku pro vedení rozhovoru. Také při svých nočních pochůzkách jej nezahlédla. Asi je to tak dobře, pomyslila si. I když si to nechtěla přiznat, dala by modré z nebe aby se alespoň na pět minut ocitli někde sami a ona si s ním mohla popovídat.

Listopad se rychle přehoupl v prosinec a hrad pomalu zaplavovala vánoční horečka. Studenti se těšili na volno a své domovy. Nebelvírka stále se zmijozelským princem neprohodila ani jediné slůvko. Na hodinách si jí vůbec nevšímal a když na sebe náhodou narazili na chodbě, odvrátili zrak vždy jiným směrem. Taky se někdy na konci listopadu zúčastnila jedné z večeří, jež pořádal Křiklan a jak bylo známo, zval studenty díky jejich nadání nebo postavení jejich rodiny. Eleanor by ráda věřila že jej ohromily její znalosti o kouzelných tvorech, nicméně pravým důvodem byl asi autor učebnice o zmiňovaných tvorech. Jako naschvál ji posadil hned vedle Harryho. Naštěstí po jeho druhém boku seděla Hermiona, a tak nehrozilo nebezpečí trapného rozhovoru. A když pak po vydatném dezertu všichni postupně opouštěli svá místa, nezapomněl zmínit svůj vánoční večírek, jenž se měl konat čtyři dny před Vánocemi a na který si každý měl přivést doprovod.

****

"Myslíš, že můžu jít takhle?" Houkla Nebelvírka zpoza dveře skříně a konečně se ukázala své kamarádce.

"U merlina, jsou vážně dokonalé" vydechne Rebecca při pohledu na svou nejlepší kamarádku. Hnědovláska oblékla červené šaty na ramínka, jenž končily těsně nad koleny a zdobily je volánky.

"Ale nepřeháněj" Eleanořiny líčka se mírně zbarvila do růžového odstínů.

"A neměla sis náhodou přivést i nějaký doprovod?" Dobírala si ji kamarádka.

"Vzhledem k tomu, že se mě polovina naší koleje ignoruje a tomu zbytku se vyhýbám zase já, tak asi nezbývá nic jiného než přijít bez doprovodu, a když se mě Křiklan náhodou zeptá, budu tvrdit že na něj stále čekám a později že už asi nepřijde" sdělí Rebecce svůj plán s úsměvem na tváři.

"Zřejmě moudrý klobouk udělal dobře, že tě nezařadil do havraspáru" dostalo se jí jako reakce na dívčin úmysl. To Eleanor přešla pokroucením očima, načež naposled zkontrolovala svůj zevnějšek v zrcadle. Rozloučila se se svou kamarádkou a vydala se směrem k místu konání večírku.

****

Rozlehlou místnost zdobí nespočet dekorací od červených lampionů u sropu až po zelené saténové závěsy. Po pokoji bylo rozmístěno velké množství červených stolů, jež zaplňují značnou část prostoru. Všimne si Nevilla, jenž na podnose roznáší sklenky šampaňského, které si od něj ostatní hosté občas vezmou. Hlas přítomných se vesele míchá s klasickou hudbou, která tvoří kulisu večírku.

"A, slečna Scamanderová, rád vás vidím, smím li se zeptat, kde se nachází váš doprovod?" Přeruší dívčin výhled profesor otázkou, kterou očekávala.

"Zatím se bohužel neuráčil dorazit" omluví se hraně vystresovaným hlasem Nebelvírka.

"Ale to je vskutku nemilé, smím se zeptat kdo má tu čest doprovázet..." Křiklan se zastaví uprostřed otázky, jelikož jej zastaví náhlý vpád Filche.

"Pane, tohohle jsem našel na chodbě a tvrdí, že byl pozván na váš večírek" oznámí školník. V jeho sevření se zmítá zmijozelský princ.

"Tak dobře, snažil jsem se sem dostat" přizná naštvaně Draco a z černého saka shodí Filchovu dlaň.

Než stihne kdokoliv podotknout něco dalšího, Eleanor se nečekaně zmocní slova a předběhne tak Snapa, jenž se chystal zakročit.

"To je v pořádku, Draco je můj doprovod" vyřkne a přitom sleduje reakci chlapce. Blonďáka její výrok zaskočí, hned ale vklouzne do role. Nabídne Eleanor rámě a než se vydají pryč, hnědovláska si všimne dvou pohledů. Jeden patří Křiklanovi, ten se zdá spokojen že se nepřítomnost dívčina doprovodu vyřešila a druhý patřil Harrymu. Ten už ale nebyl tak veselý.

"Díky" rozsekne mlčení zmijozelský hoch když se zastaví za jedním ze závěsů. Dívka místo odpovědi kyvne hlavou a rozhodne se pokračovat.

"Pořád se mi vyhýbáš" obviní jej.

"To stejné se dá říct i o tobě" vrátí úder blonďák.

"To co se stalo.." začne Eleanor.

"Nemusíme se o tom bavit, můžeme dělat že se to nestalo" přeruší ji Draco.

"Stejně nám nic jiného nezbývá. Navzájem se ignorujeme, ty jsi z Nebelvíru a navíc Potterova bývalka, už teď vidím ten jeho naštvaný ksicht" zasměje se on. Dívka nad jeho typickým chováním protočí očima.

"A já bych to strašně rád držel takhle, jenomže upřímně je na tobě něco, co mě fascinuje, něco mě k tobě neustále přitahuje, něco..."

"Co mě nenechá spát" dokončí Nebelvírka za něj.

"U Merlina, kašlu na pravidla" zakleje chlapec a přitáhne si dívku do vášnivého polibku. Ta mu jej chvíli, poháněna vášní, horlivě oplácí.

"Tady nemůžeme" přeruší polibek nakonec dívka a nervózně se rozhlíží, zda je nikdo nepozoruje.

"Pak tedy pokračování příště" ušklíbne se Draco a odejde. Nechá Eleanor napospas divokým myšlenkám a ona ho za to nenávidí ještě víc.

Hedwikk