VÝZVY - Jak Vycvičit Draka

1. - Stalka

Ahoj, vítejte u mé první povídky!
Týká se Kliďase a Valky, ale rozhodla jsem se jí zakomponovat do moderního prostředí, zároveň je to moje první shipovací povídka, tak snad se vám to bude líbit.

Odbila sedmá hodina a v pokoji zazvonil budík. Po chvíli z postele vykoukla ruka a budík vypla. Nějakou dobu se nic nedělo a po pěti minutách už z postele vylézal ospalý chlapec.

Převléknul se do školní uniformy, učesal si vlasy, vzal si do ruky chleba s máslem a vyrazil do školy. Tašku s učivem si hodil ledabyle přes rameno a připravoval se na první školní den. Kolikrát už si přál, aby mu rodiče dovolili přestoupit na jinou školu, ale trvali na tom, aby chodil na najlepší školu v okolí. Stejně jako jeho bratranec Hanlivec.

Nešel dlouho a ocitnul se před školní bránou. Naposledy se nadechl a prošel dovnitř. Postupně došel až ke své třídě. Už chtěl vejít dovnitř, ale zastavil ho čísi hlas:

„Ahoj Kliďasi!"

Kliďas se otočil a spatřil za sebou blonďatého usmívajícího se chlapce - Tlamouna. Možná se to zdá zvláštní, ale taková jména tady byla obvyklá.

„Ahoj." odpověděl Tlamounovi. „Tak co prázdniny?" „Nic moc. A ty?" „Ále, vždyť to znáš." Kliďas se musel pousmát. Takže se nic nezměnilo. Zase budou nejspíš jediní, kteří nikde nebyli. „Tak jdeme?" zeptal se Tlamouna.

Po chvíli vešli do dveří a sedli si k oknu. Hanlivec už byl ve třídě, ale kupodivu si jich nevšimnul. Asi zrovna šikanoval někoho jiného. Kliďas se rozhlédnul. Nikoho nového zde neviděl, tedy až na hnědovlasou dívku v zadní lavici, která si něco kreslila do sešitu. Vypadala dost nenápadně, až na dračí náhrdelník, který měla na krku. Nebyl to klasický náhradelník draka probodnutého mečem, ale letící drak. Bylo v něm něco víc.

To už ale zazvonilo a do třídy vešla učitelka.

* * *

První školní den byl jako vždycky o ničem, až na příhodu, která se stala těsně po konci vyučování. Hanlivec si totiž našel čas pro novou dívku. Přišel k ní, když si uklízela věci do skříňky a vzal jí její sešit. Než se dívka stačila vzpamatovat, nacházel se sešítek mimo její dosah.

„Vrať mi to!" volala naštvaně na Hanlivce, ale ten mezitím zvednu ruce a dostal tak sešit mimo její dosah. Dívka se po něm natahovala, ale Hanlivec byl moc vysoký, takže na něj nedosáhla. „Tak se podíváme, co sis celé vyučování kreslila." ušklíbl se a chtěl sešit otevřít.

To už Kliďas nevydržel. Rozběhnul se a do Hanlivce vší silou strčil. Hned, jak dopadli na zem, začali se prát. Dívka mezitím sebrala deníček a chtěla je zastavit, ale předběhl jí hlas učitele:

„Hej, co se tam perete?" chodbou k nim přicházel naštvaný učitel. „Já" začal Hanlivec, ale učitel ho přerušil. „Oba dva do řiditely! Tohle tady dělat nebudete, nejsme v zoo!" vynadal jim učitel a odvedl je do ředitelny.

* * *

V ředitelně probíhalo vše docela hladce. Ředitel jim trochu vynadal, vyslechl si, kdo si začal, stal se svědkem hádky a nakonec je potrestal tím, že budou muset být po škole. Kliďas z toho nadšený nebyl, doma bude mít průšvih, ale Hanlivec vypadal, jako by mu to bylo jedno. Asi se mu to stávalo často.

Když jim skončil školní trest, vzali si tašky s učivem a odešli. Kliďase ale před školou čekalo překvapení. Na lavičce tam totiž seděla ona dívka a četla si jakousi knížku. Když si ho všimla, knihu zavřela, dala si jí do tašky a rozešla se k němu.

„Ahoj." pozdravila ho. „Ahoj." pozdravil jí ohromeně. „Tys tady celou dobu čekala?" dívka se maličko pousmála. „Vždyť to byla chvilka. Já...jsem ti jen chtěla poděkovat." dokončila větu rozpačitě.

„Není za co, je mi to líto. Hanlivec si tady utahuje že všech." odpověděl jí. „A, no, můžu se jen zeptat, vlastně..." Kliďas se zarazil. Vždyť nedokázal dát dohromady ani jednu jedinou větu. „Jak se jmenuješ?" dokončil kostrbatě otáku. „Valka. A ty?" zeptala se ho se zájmem. „No, hm, já jsem Kliďas." odpověděl jí.

Náhle se ozvalo zařinčení a k nedaleké zastávce přijel autobus. „Já už musím jít." řekla Valka s lítostí. „Tak zítra ve škole." zavolala ještě přes rameno před tím, než doběhla k zastávce. „Jo, zítra." zopakoval tiše Kliďas.

* * *

Vyučování probíhalo nesnesitelně pomalu, ale nakonec se dočkal. Po posledním zazvonění se s Valkou sešel přede dveřmi a vyrazili. Došli na náměstí a koupili si zmrzlinu. Jenže hned, jak si se zmrzlinou sedli na lavičku, začalo pršet. A jelikož ani jeden z nich neměl deštník, schovali se pod balkonem jednoho domu.

Nějakou dobu tam mlčky stáli a pak se jí Kliďas zeptal: „Doufám, že ti nebude vadit, když se zeptám, ale co si kreslíš do toho sešítku?" Valka se zarazila a pak mu odpověděla: „No, draky." Kliďas se na ní nevěřícně podíval. „Draky?"

O dracích se obecně vědělo, že jsou to nebezpeční zabijáci, kteří nemají slitování. Naštěstí ale žili jen v některých částech světa, takže od nich měli lidé většinou pokoj. Ale jakmile se nějaký drak objevil někde poblíž obydlené zóny, poslala se tam téměř celá armáda. A i ti ho jen málokdy zlikvidovali.

„Ano, draky. Ty také patříš k těm, kteří je nenávidí?" zeptala se ho smutně. „Ne, to ne, já mám draky rád, já je zbožňuju!" Kliďas jí lhal nerad, ale ona mu věřila a on jí nechtěl ztratit.

„Vážně?! Já taky!" řekla mu nadšeně. „Podívej!” Z tašky vytáhla svůj pověstný sešit a otevřela ho. Byl plný draků všech barev a velikostí. Kliďas žasnul. „Páni. Umíš hezky kreslit.” řekl jí ohromeně. Valka zčervenala a odpověděla mu: „Děkuji. Studuji draky už od dětství.” Kliďas jí obdivoval. Všichni viděli draky jako krvelačná stvoření a ona v nich přesto našla něco krásného.

„A ty už jsi se s nějakým setkala?” zeptal se jí. Valka se k němu naklonila a pak mu do ucha zašeptala: „Ano, několikrát. Chceš něco ukázat?” Kliďas přikývnul. Mezitím přestalo pršet, takže mohli jít, kam jen se jim zachtělo.

Valka ho vedla směrem k lesu. Počkala, až budou dost daleko od cesty a pak vytáhla z tašky rybu.„Mrakošlape!” začala volat. „No, tak, kde jsi?”

Náhle se před nimi vynořil drak se čtyřmi křídly. Když uviděl Valku, vesele zavrněl. Valka ho začala hladit a dala mu rybu, kterou drak nadšeně snědl. Kliďas to celé překvapeně pozoroval. Tohle nechápal. Tohle už bylo moc.

Po chvíli přešla Valka ke Kliďasovi a řekla mu: „Pojď!” chytila ho za ruku a vedla ho blíž k drakovi. „Nastav takhle ruku...” nastavila mu ruku do pozice, jako vy se chtěl o něco opřít, „a zavři oči.” Kliďas jí věřil, takže oči zavřel a po chvíli na ruce ucítil dotek šupin. Otevřel oči. Přímo před ním stál onen drak, kterému Valka říkala Mrakošlap, fascinující ale bylo, že se hlavou dotýká jeho dlaně.

* * *

Na skále seděli dva lidé s jedním drakem a sledovali západ slunce. Po tak nádherném dni se nic lepšího dělat nedalo. Vždyť se spolu celý den smáli, povídali si, dokonce i létali na drakovi! Valka si opřela hlavu o Kliďasovo rameno. Poté se na sebe láskyplně podívali a dlouze se políbili.

Ani jeden z nich v tuto chvíli ještě nevěděl, že jim tato chvíle navždy změní život. Také netušili, co všechno spolu díky tomuto momentu zažijí a že z nich bude rodina...jednou.

Tak tady je první povídka. Snad se vám líbila a uvidíme se příští týden u NightLight!