VÝZVY - Jak Vycvičit Draka

3. - Hiccazi

Ahoj, tak jsem tady zase! A tentokrát to byla opravdová výzva, jelikož už je to nějaká doba, co jsem knihy četla a navíc jsem z postavami z knih nikdy nepracovala. Tak doufám, že se vám to bude líbit a tady to je:

V lese se ozývaly tiché kroky. Mezi stromy se mihlo dívčí tělo a stejně rychle, jak se objevilo, i zmizelo. Kamikazi, neohrožená válečnice z kmene Zbojnic, sledovala chlapce, který šel po pěšině nedaleko ní. Zatím to nevěděl, ale o to jí šlo. Měla ho v plánu vyděsit k smrti. A tentokrát si byla jistá, že se jí to povede.

Chlapec mezitím vedl rozhovor s tvorem, který mu seděl na rameni. Byl to malý zelený dráček a tudíž by se téměř dalo očekávat, že spolu mluvili dracky. To byla totiž Škyťákova vyjímečná schopnost.

„Ale já za to nemůžu, on si o to říkal!" bránil se zrovna dráček a Kamikazi se pousmála. Sice drakům nerozuměla, ale podle tónů hlasu a gestikulace se dalo poznat, že dráček něco provedl a Škyťák z toho měl problém. Jako vždycky.

On by to do toho dráčka nikdo neřekl, vypadal roztomile a nevinně, ale ve skutečnosti byl Bezzubka nejzlobivější drak v celém okolí. A i když nebyl dlouhý ani dva metry, dokázal nadělat problémů jako dralok.

Pravda byla taková, že ten den ráno si Bezzubka přivstal, vkradl se přímo do domu Škyťákova bratrance - Šušnibora a strčil mu do nosu okurku. Šušnibor se v ten moment vzbudil. A rozeřval se tolik, že snad probudil draky v celém souostroví. Jenže Škyťákovi se nepodařilo Bezzubku přesvědčit ani k tomu, aby se omluvil. Takže si vlastně všechno odnesl Škyťák.

„Bezzubko, nemůžeš strkat lidem do nosu okurky!" napomenul ho naštvaně Škyťák. „Když já jsem nevěděl, jestli se mu tam vejde nebo ne a chtěl jsem to zjistit." Škyťák zvednul oči k nebi. On se z toho dráčka jednou zblázní. Po chvíli pokračovali v diskuzi a ani jeden z nich si nevšiml Kamikazi, která se zrovna vyhoupla na strom.

Počkala až se budou nacházet kousek před ní, pak se větve pustila a dopadla před vylekaného chlapce.

„Kamikazi!" zakřičel vyděšený Škyťák. „Kde ses tu vzala?!" Kamikazi se jen zasmála a odpověděla: „No, podivně vypadající kluk, který si navíc povídá s drakem se jen tak přehlédnout nedá. A navíc se snadno děsí." Dodala.

Škyťákovi se to ale nezdálo. Jestli něco o Kamikazi věděl, tak to, že by se sem netrmácela jen kvůli tomu, aby ho vylekala.

„A pravý důvod tvé navštěvy je?" zeptal se jí zvědavě. „Našla jsem super místo a musím ti ho ukázat." Škyťák si povzdechl. Tohle dělala pořád. Jakmile našla jakékoliv místo, musela mu o něm říct a ukázat mu ho, což bylo nanejvíš neobvyklé. I na Kamikazi.

„Tak pojď!" vyzvala ho a zmizela v křoví. Škyťák si povzdechl a vydal se za ní.

* * *

Cesta jim netrvala dlouho, celou dobu se šlo lesem a navíc si bylo stále o čem povídat. Přeci jen, byli každý z jiného kmene a s Kamikazi ani s Bezzubkou se nikdo nenudil. Zrovna probírali dnešní incident s Bezzubkou, když se Kamikazi najednou zastavila. „Tak jsme tady!" rozmáchla se rukou.

Přímo před nimi se nacházela nádherná pláž. Jediný problém byl, že je od ní dělil příkrý sráz.

„A...jak se chceš dostat dolu?" zeptal se jí Škyťák. „No, jednoduše! Prostě to slezeme!" „Jsi si jistá, že je to dobrý nápad?" Kamikazi se na něj vesele podívala, řekla: „Jasně, že ano!" a chytila se rukou stromku, který rostl na kraji srázu.

Pak si zapřela nohu o výběžek, chytila se níž, opět přendala nohu a tak to opakovala, dokud se neocitla pár metrů nad zemí. Z nich totiž s nadšeným zavískutím skočila.

„Tak polez!" zavolala na něj. „Já to radši sletím. Nerad bych skončil rozplácnutý jako to rajče, co jsi minulý týden rozšlápnul." řekl mu Bezzubka a vzlétnul. Vlastně to od něj docela čekal. Bezzubkovi by se to docela podobalo.

„Tak lezeš?!" ozvala se opět Kamikazi. Škyťák si povzdechnul a chytil se stromu stejně, jako to předtím udělala Kamikazi.

Kupodivu se mu lezlo dobře, jen těch posledních pár metrů, které Kamikazi seskočila, spadnul.

„Tak pojď!" zavolala na něj vesele Kamikazi a vydala se ke skaliskům opodál. Škyťák zamířil k moři. Chtěl se projít po kraji ve vlnách, bylo to příjemné a uklidňující. Náhle ale zaslechl křik:

„Škyťáku, k moři ne!" Škyťák se otočil. Kamikazi už stála nahoře na skaliskách a vyděšeně na něj mávala. Pak se náhle zadívala na moře a zbledla. Škyťák se otočil a spatřil, čeho se tak zděsila. Z vody totiž vykukovalo několik ploutví podobných těm žraločím.

„Draloci!" vykřikl Škyťák a rozběhnul se ke skaliskům. Ploutve se, jako by na povel, obrátily a neuvěřitelnou rychlostí vystřelily ke břehu.

Škyťák běžel, co to šlo, už byl skoro u prvního kamene, ale draloci se také rychle blížili. Po chvilce už se z vody vynořovala jejich žraločí těla a přišly na řadu jejich silné krokodýlí nohy.

„Kamikazi, pomoc!" Křičel Škyťák na Kamikazi, která slézala na nejnižší plošinu útesu.

Škyťák už se mezitím dostal na onen kámen, ale výš už to nešlo. Stěny byly strmé, mokré a, jako by to nestačilo, kluzké. A draloci se rychle blížili.

Kamikazi natáhla ruku a Škyťák se jí rychle chytil. I Bezzubka pomáhal, držel ho za vestu a zběsile mával křidélky. Po chvíli se Škyťákovi podařilo zapřít nohu a Kamikazi ho mohla vytáhnout.

Hned, jak se nahoře Škyťák zvednul, rozběhli se do lesa. Pospíchali směrem do vesnice, to bylo asi jediné místo, kde budou v bezpečí. Les řídnul a po chvilce už stáli na návsi. Oba dva si oddechli.

„To jsi mi nemohla říct, že tam žijí draloci?" zeptal se Škyťák Kamikazi. „No, já jsem jen párkrát z dálky zahlédla žraločí ploutve, nedošlo mi, že jde o draky!" bránila se. Škyťák se ale i přes to pousmál.

Kamikazi vždycky bral jako kamarádku, ale poslední dobou měl dojem, že bez ní není žádná zábava. I když jim šlo dnes o život, ten výlet si užil. A doufal, že takových výletů jednou zažijí víc.

Je to trošku kratší, snad to nevadí, s tímto shipem jsem prostě měla dost  problémů. No, snad se mi to alespoň trošku podařilo.