VÝZVY - Jak Vycvičit Draka

2. - NightLight

Ahoj, tak jsem tady s druhou povídkou, tentokrát na téma Bezzubka a Bílá Běska. Vím, že to není nic moc, ale nic jiného mě nenapadlo.

Byl krásný letní den a nad Novým Blpem zakroužili dva draci. Vraceli se totiž z návštěvy u Škyťáka. Bílá běska chtěla letět rovnou do Skrytého světa, ale Bezzubka měl lepší nápad. Vezme jí na nejhezčí místo mimo Skrytý svět - do hnízda Mrazidraka. Bílé běsce se nejdříve nechtělo, ale nakonec jí Bezzubka přesvědčil.

Vyletěli nad mraky, když se naposledy ujistila: „víš jistě, že znáš cestu?" Bezzubka se na ní významně podíval a odpověděl: „Samozřejmě, cestu z Blpu do Mrazidračího hnízda bych si nikdy nespletl." Běsce se to nezdálo, ale věřila mu.

* * *

Letěli dlouho, ale hnízdo stále nikde. „Vážně víš, kudy letět? Už letíme minimálně dvě hodiny! Měli jsme letět z Blpu rovnou domů." „Z Nového Blpu." opravil jí Bezzubka, ale náhle se zarazil. Kdyby nebyl noční věd, řekla by, že zbledl. „Co je?" zeptala se ho.

„Ale, nic! Jen se mi chvíli zdálo, že před sebou vidím Smrtidrápy." Běska ihned poznala, že si vymýšlí, tohle totiž byla jedna z jeho oblíbených výmluv. „Bezzubko?!" zavolala na něj „Opravdu víš, kudy letíme?" Bezzubka se prudce otočil a pak jí rychle řekl: „Ano, vím, támhle tudy!" řekl a vyrazil směrem, kterým přiletěli.

__________________________

Bezzubka byl v koncích. Jak mu to mohlo nedojít! Letěl směrem k hnízdu, ale ze špatného ostrova! Vždyť on si spletl Blp s Novým Blpem! A teď se navíc nacházel v místech, kde nikde nebyl!

„Bezzubko?" splašeně se otočil. Přímo za ním se vznášela jeho životní láska s otázkou v očích. „Ale odtud jsme přece přiletěli!" Bezzubka se rozhlédnul. Jak to poznala? Vždyť to vypadalo všude stejně! A teď bude muset něco vymyslet, protože jí nechtěl dát najevo, že se ztratili. Nesměl jí zklamat.

„No, já, spletl jsem si támhle tu mlhu s ostrovem." ukázal křídlem na obzor. Bílá Běska se podívala na obzor a pak se na něj nechápavě podívala. „Ale to je ostrov!"

Tak to nevyšlo

„Aha. Tak to musíme k němu." zrychlil a nechal překvapenou Běsku za sebou. Té došlo, že je něco špatně, ale rozhodla se v jeho hře pokračovat.

Po chvíli už seděli na ostrůvku a odpočívali. Bezzubka se snažil nenápadně rozhlédnout, aby mohl určit směr, kterým by měli letět. Jenže nevěděl, kde se nacházeli. Nakonec se rozhodnul zatočit mírně v pravo, vrátit se velkým obloukem na Nový Blp a tam se z toho nějak vymluvit.

„Teď musíme tam.” oznámil bílé běsce. Ta se na něj ale podezřívavě podívala. „A to víš jak?” zeptala se ho. „Podle toho stromu.” ukázal Bezzubka křídlem na osamělý doubek. Vlastně ani nelhal. Podle stromu doopravdy určil směr letu, jen mířil jinam, než si běska myslela.

Opět se vydali na cestu. Bezzubka doufal, že narazí na nějaký známý ostrov nebo dokonce na Skrytý svět, ale štěstí jim nepřálo. Po dlouhém letu do oblouku skončili na úplně stejném ostrově.

„Bezzubko?” zeptala se ho podezřívavě bílá běska. Teď byl čas na nějakou výmluvu. A ta nepřicházela. Asi bude muset říct pravdu. „No, vypadá to, že jsme asi někde špatně zatočili.” ustrašeně sklopil uši. „Takže jsme letěli několik hodin do kruhu?” řekla běska a bylo vidět, že jí dává dost práce udržet se v klidu. „Ano.” odpověděl Bezzubka po delší pomlce.

„Tak...můžeme letět rovně. Je to trošku nebezpečnější, ale kratší.” běska se několikrát zhluboka nadechla a odpověděla mu: „Tak jo. Ale jestli skončíme zase tady, tak něco uvidíš.” pohrozila mu a vydala se Bezzubkou určeným směrem.

________________________

Bílá běska si znuděně odfrkla. Bezzubka byl úžasný, ale někdy to s ním bylo těžké. Jako třeba teď.

Oba dva věděli, že letí naprosto náhodným směrem, ale on si nechtěl přiznat, že se ztratili. Když se vrátili na ten malinkatý ostrůvek, dost jí to otrávilo. To ale nevěděla, že se s ním ještě setká.

Už byla tma. Oba byli po dni stráveném unavení, ale široko daleko nebyl žádný ostrov, kde by mohli přespat. Začínali si myslet, že si celou noc neodpočinou, ale náhle se před nimi objevila tmavá silueta ostrova. Odletěli k němu a usnuli prakticky na místě, kde přistáli. Horší to ale bylo ráno.

Když otevřela oči, ležela hned vedle Bezzubky pod malým... stromkem?! Počkat... vždyť to byl ten stejný ostrov, který předchozí den několikrát navštívili! Tak tohle už na ní bylo moc. Počkala si, až se Bezzubka vzbudí a pak k němu promluvila přehnaně laskavým hlasem.

„Dobré ráno, Bezzubko, víš, kde to jsme?” Bezzubka se rozhlédnul, ale než stačil odpovědět, začala na něj naštvaně křičet: „Na tom samém ostrově, jako včera! Tak co mi na to řekneš, co?!” křičela na něj a vzteky do něj začala tlouct ocasem. Bezzubka se schoulil do klubíčka a se zavřenýma očima čekal, až přestane.

Po chvíli začaly údery slábnout a za nějakou dobu zmizely úplně. Bezzubka opatrně zvednul hlavu a v tu chvíli to schytal do hlavy. Bílá běska se spokojeně usmála a šla se posadit na druhou stranu ostrůvku. Bezzubka k ní obezřetně došel a zeptal se jí: „Poletíme dál?” bílá běska se na něj zanračila a odpověděla mu.

„Já nikam neletím. Ať poletíme jakýmkoliv směrem, vždycky se sem vrátíme.” „Ale”„ Žádné ale, já nikam neletím! Počkám si, až se sem zase za pár hodin vrátíš a dojdeš k názoru, že je potřeba se někoho zeptat.”

V tom byl totiž hlavní problém. Bezzubka trval na tom, že pomoc nepotřebují a že si cestu najdou sami. A svého názoru se nevzdal ani po dni a noci bloudění.

„Ale vždyť to nepotřebujeme!” namítnul rozladěný Bezzubka. Bílá běska ale měla vlastní názor. A jak u ní bylo ve zvyku, dopadlo nijak jinak, než že bylo po jejím.

O chvíli později už Bezzubka stál nedaleko vyhřívajícího se Písečného přízraka. Chtěl se otočit a odejít, ale věšák mu křídlem zatarasila cestu. Po chvíli se otočil a váhavě se k Přízrakovi rozešel.

„Ahoj, nevíš, kudy do Skrytého světa?” drak se mu rychle zaklonil a pak mu odpověděl: „Bohužel nevím.” „Tak alespoň k Mrazidračímu hnízdu?” to se drak zaradoval. moto vím! Stačí letět tam!” ukázal křídlem k oceánu. „Děkuji.” odpověděl stydlivě Bezzubka. „Není zač, Alfo.” řekl drak a pokračoval ve vyhřívání se.

„Byl to takový problém?” zeptala se ho pobaveně bílá běska. Bezzubka se jen uraženě otočil. „No tak poleť.” zasmála se a vyrazila směrem, který jim vyhřívající se drak ukázal.

* * *

O chvíli později už seděli v ledové jeskyni. Od té chvíle, co zde zemřel minulý alfa, uplynulo pár let a draci už se sem vrátili. Pro bílou běsku to byl nádherný pohled. Ale oni patřili do Skrytého světa. A nastal čas vrátit se domů.

„Bezzubko, říkal jsi, že přes Blp do Skrytého světa trefíš, tak poleť.” Bezzubka se na ní nešťastně podíval. „Ale ono je to hrozně daleko!” Pak se zamyslel a dodal:

„A co, kdybychom to vzali zkratkou?”

Tak to bychom měli. Doufám, že se vám povídka líbila a uvidíme se příští týden u Škyťáka a Kamikazi.