Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

6. Hry či nebezpečí?

Sanura se s prudkým trhnutím probudila. Zrychleně dýchala a rozhlížela se po jeskyni. Zahlédla jak do jeskyně pomalu pronikají sluneční paprsky.

Za nějakou chvíli se uklidnila a nadechla se. „To byl velice zvláštní sen snad tu královnu minulosti ještě někdy uvidím jenže co když se stane to co říkala? Že ten sen předtím se může stát skutečností." Pomyslela si Sanura a přitom se dívala do kamenné zdi.

Taka na ní jen překvapeně koukal nějakou chvíli byl již vzhůru. Nechápal proč se jeho sestra dívá nepřítomně do zdi. „Sanuro děje se něco?" Zeptal se jí. Sanura vyděšeně nadskočila netušila že je už její bratr vzhůru.

„Ne nic se neděje Tako." Řekla stručně nechtěla aby její bratr věděl co se jí zdálo. Zvlášť když jí děsila myšlenka že ten sen může být zanedlouho pravdivý.

„Tak dobře když se nic neděje nepůjdeme ven?" Zeptal se Taka. „Jistě proč ne však Mufasa nás za chvíli dožene nemám pravdu bratříčku." Pověděla Sanura, zazubila se a otočila se na Mufasu který se zrovna vzbudil.

Mufasa jen přikývl a Taka se Sanurou radostně vyběhli z jeskyně.

Mufasa šel zatím za otcem sedl si k němu a odhodlaně řekl: „Dobře tati jsem připraven na dnešní lekci." „Dnes ale lekce nebude Mufaso máš den volna bež si hrát s ostatními" Oznámil mu Ahadi.

„Opravdu tati?" Zeptal se Mufasa pro jistotu a přitom mu radostí jiskřilo v očích.
Ahadi mu to potvrdil přikývnutím a Mufasa se k němu šťastně přitulil.

Po chvíli mu táta úsměv oplatil a jen ho hlavou trochu poštouchl vpřed aby už konečně šel.

Mufasa mu věnoval poslední úsměv než si šťastně poskočil a pelášil rychle za svými sourozenci. „Tako! Sanuro! Počkejte na mě!" Křičel na ně. Oni na něj s radostí počkali a pak už všichni tři běželi.

Ahadi s Uru se na ně s úsměvem dívali. „Hlavně neběhejte nikam daleko!" Zvolal za nimi ještě Ahadi starostlivě.

„Neboj tati nebudem běhat daleko." Ozvalo se z dálky. Ahadi si jen povzdychl a usmál se. Díky své partnerce věřil že si umí poradit. „Kéž bych takové bezstarostné dětství zažil já také." Posteskl si.

~Mezitím v savaně~

Všichni sourozenci se zastavili uprostřed savany. „Co tedy budem dělat?" Zeptal se Taka a přitom se podrbal za uchem.Všichni tři přemýšleli až nakonec Sanura navrhla: „Víte co kluci co kdyby jsme si hráli na honěnou i s tou naší básničkou." Taka s Mufasou na ten nápad jen s úsměvem přikývli.

„Kdo bude vůbec chytat?" Zeptal se Mufasa a těkal očima mezi Sanurou a Takou.

„Ty budeš chytat." Oznámila Sanura a ukázala tlapou na Mufasu.Mufasa na to jen s úsměvem přikývl.

Sanura s Takou Mufasu roztočili a u toho říkali básničku:

„Toč se a toč lvíčků maličký,
hlavně si dávej pozor,
ať se ti nemotají tlapičky,
až se dotočíš tak nás začni chytat,
nechceš přeci snad,
abychom tady začli vzlykat. "

Jen co odříkali básničku tak se Mufasa přestal točit a oni honem utíkali aby je nechytil.Mufasa počkal až se mu přestane točit hlava, radši i párkrát zamrkal.

Když to bylo dobré tak se za nimi rozběhl a začal je chytat.

Sanura s Takou s radostným smíchem utíkali a ani si neuvědomovali že běží dál a dál od Lví skály.

Taka honem utíkal ale jeho bratr byl od něj už jen pár centimetrů. Nakonec se Mufasa silně odrazil,skočil a celou svou váhou dopadl na Taku kterého tím povalil na zem.

Taka na něj překvapeně zamrkal a se smíchem se šťastně usmál byl rád že si s ním hrají aspoň jeho sourozenci. „Mám tě Tako! Teď chytáš ty.” Zazubil se Mufasa a rychle utekl pryč

Taka se jen ušklíbl. „Však já vás dokážu chytit.” Pomyslel si. Rychle se rozběhl a chtěl aspoň jednoho z nich chytit.

Sanura byla o nějaký kus před nimi. „Doufám že mě nechytí.” Řekla si potichu a v tu ránu si vzpomněla na ten sen a měla velice špatný pocit úzkosti.

Z nenadání se v rychlosti zastavila, zrychleně dýchala, hučelo jí v uších, zorničky se jí děsem zúžily, mrskala neklidně ocasem a dívala se před sebe s vyděšeným výrazem ve tváři.

Ihned po ní tam doběhli i Mufasa s Takou. „Mám tě Sanuro!” Pověděl Taka se smíchem a dal jí tlapku na rameno.

Sanura v té chvíli ustoupila o krok dozadu. Díky tomu šlápla na malou suchou větvičku která se hned na to s křupnutím zlomila. Ona se koutkem oka podívala na tu větvičku a poté svůj pohled znovu přesměrovala na místo kde se dívala celou dobu.

Takovi s Mufasou po chvíli zmizel úsměv z tváře. Nejistě sklopili uši a vzhlédli na místo kde se dívala Sanura.

V ten okamžik zděšeně lapali po dechu a nevydali ani hlásku...

Další kapitola je po nějaké době konečně tu vím jsem hrozná v tom jak jsem to ukončila ale no co. Zítra škola tak aspoň tu máme kapitolu pro radost než to vše zas začne.😑

Na obrázku v médiích všichni tři sourozenci ( Mufasa,Taka a Sanura).

Zatím čauky mňauky vy má lvíčátka. 🐱😺😻