Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

9. Vždy spolu

Lvíčata se v rychlosti otočila za hlasem. Sanura pustila Lifua a šla pomalu k dospívajícími lvovi.

„Radi co ty tu děláš?" Zeptal se Taka zmateně.

Radi se s otráveným výrazem podíval na Taku poté svůj pohled zaměřil na Lifua. „Máma mi řekla že tě mám najít potřebuje s tebou mluvit."

Lifu přikývl. „Dobře hned za ní půjdu." Odvětil nakonec.

„Jen co se to tu vůbec dělo?"Zeptal se Radi a upřel na Sanuru tázavý pohled.

„Jak..Jak to myslíš co by se mělo dít." Zadrhla se nechtěně Sanura.

„Já jen že když jsem přišel tak jsem viděl jak jsi mého bratra drápla a jak jde vidět rozhodně se mi to nezdálo." Dořekl dospívající lev, otočil se na svého bratra a zahleděl se na jeho zranění na čumáku.

Po chvíli se otočil zpět na Sanuru a měřil si ji podezíravým pohledem.

Sanura věděla že to bude muset nějak vysvětlit.

V té chvíli se ale do toho vložil Taka. „Ona za nic svým způsobem nemůže to oni vyprovokovali ji a nadávali nám."

Zmlkni ty chlupáči! Tebe jsem se na nic neptal!" Zavrčel Radi naštvaně na Taku a zamyslel se.

Taka radši zmlkl nechtěl mít s Radim žádné problémy. Věděl jaký náladový kolikrát dokáže být.

„Za to může Sanura to ona mu ublížila.” Vykřikla z ničeho nic Mala.

Sanura se na ni podívala nepřátelským pohledem ona se na ni ale jen zazubila a dělala jako by nic.

Radi se naštvaně zamračil poté se od nich odvrátil a pověděl: „Ještě jsme neskončily Sanuro, řeknu o tvém chování tvým rodičům uvidíme co na to řeknou."

„Pojď Lifu jdeme za mámou s těmi dvěma mrňavými chlupáči si to už vyřídí rodiče nejsou moje starost!" Odfrkl si Radi nespokojeně.

Lifu se na ně nenápadně otočil a provokativně na ně vyplázl jazyk. Ostatní se jen ušklíbli a pomalu Radiho následovali.

Taka Sanuru radši držel aby po nich nevyjela. Dokud úplně neodešli.

Po chvíli svou mladší sestru pustil. Ta ale už neměla vůbec naštvanou náladu místo toho se smutně zahleděla do země a nešťastně sklopila uši.

Přívěsek jí přestal zářit již při rozhovoru s Radim.

„Ach Tako co jsem to jen provedla?" Obviňovala se Sanura a v očích se jí leskly slzy.

„No tak Sanuro nesmutni.Ty za to nemůžeš." Snažil se ji Taka uklidnit. Dal jí svou tlapku na její a přitiskl se k ní.

„Mám tě rád sestřičko" Řekl Taka skoro šeptem s hlavou přitisklou k Sanuře.

„Taky tě mám moc ráda starší bratříčku. Budem vždy spolu to ti přísahám" Odvětila Sanura s úsměvem a olízla mu tvář.

„Slibuješ?" Ujišťoval se Taka.

„To slibuji nic nás nerozdělí." Potvrdila mu Sanura.

Oba v tichosti seděli v savaně mezitím co se slunce chystalo pomalu zapadnout.

Dvě kapitoly v jeden den proč by ne. I když trochu kratší ale snad nevadí.

Na obrázku v médiích Sanura a Taka snad se tedy líbí kdyžtak jen výjimečně dnes vydávám dvě kapitoly za sebou příště už to tak asi nebude a budete muset počkat no snad neva zatím čauky mňauky u další kapitoly vy má lvíčátka.🦁😺😻🐈