Lví král: Ztracená a zapomenutá sestra

8. Zlost a nenávist

Ahadi se díval na tři tečky lvů mizící v dálce. Jen, co je konečně ztratil z dohledu, tak se podíval na lvíčata, které spražil velice přísným pohledem. Lvíčata se jen radši krčili v koutě a nikdo nic neřekl.

Ahadi hned na to vzal Sanuru do zubů a Uru zase Taku. Mufasu vzala jedna lvice ze smečky a odcházeli zpět na Lví skálu.

~Lví skála~

Když došli ke Lví skále, tak lvíčata pustily a Ahadi je probodávat naštvaným pohledem. Lvíčata sklopili nešťastně uši, hlavu svěsili k zemi, že viděli jen na své tlapky, které se jim nervózně cukali.

Nikdo z nich se neopovážil něco říct a jen mlčky seděli. Věděli, že jejich táta má rozhodně právo se na ně zlobit.

Ahadi se na ně ještě chvíli naštvaně díval rázem,  ale jeho pohled zjihl. Změnil se na velice starostlivý povzdychl si,usmál se a řekl: „Slibte mi,  že příště tak daleko nepůjdete.”„Slibujeme.” Řekli všichni tři navzájem.

Ahadi se na ně s úsměvem podíval, přitulit se k nim, láskyplně je olízl a šel do jeskyně, kde ho následovala Uru i celá smečka.

Lvíčata jen s úsměvem rychle cupitaly za nimi.

**********

Slunce pomalu vycházelo nejstarší Mufasa se vzbudil jako první a s úsměvem se podíval na své mladší spící sourozence.

Nechtěl je nějak budit i on sám by ještě nejradši spal.

Protáhl si ztuhlé tlapky a byl připraven se znovu ponořit ještě na chvíli do sladkého spánku.

Jen co se ale uvelebil tak si něco uvědomil a v mžiku vyskočil na tlapky.

Zapomněl ale že má před sebou kamennou stěnu jeskyně a bouchl se o ní hlavou. „Auu, to mi ten den tedy začíná.” Zaskuhral nešťastně. „Vstávám pozdě na lekci s tátou a ještě se tak šikovně praštím.” Řekl si naštvaně sám pro sebe.

Poté se pomalu odebral z jeskyně a běžel za tátou. Táta na něj již čekal v savaně. Mufasa k němu rychle doběhl. „P... Promiň tati nechtěně jsem zaspal.” Omluvil se Mufasa udýchaně.

Jeho táta omluvu přijal. „V pořádku Mufaso každému se to někdy stane a do příště si aspoň budeš dávat pozor.” Řekl a společně se svým synem se odebral dál do savany.

**********

Mufasa byl už nějakou dobu s tátou v savaně, když se Sanura s Takou konečně vzbudili.

Rychle vyběhli oba z jeskyně přímo k napajedlu. S radostným smíchem běželi a užívali si, jak se jim vítr opírá do kožíšku a sviští kolem uší.

Zanedlouho se zastavili u napajedla. Sanura se musela vydýchat a Taka ten se šel napít.

Jeho sestra k němu vzápětí přišla, podívala se do vody a pousmála se.
On jí úsměv oplatil a oba se v tichosti dívali do průzračné vody.

„Vás dva bychom tu tedy nečekali.” Ozval se posměšný hlas. Vzhlédli a před sebou spatřili Lifua s Malou a pár dalšími lvíčaty.

„Co je na tom špatného, že jsme sem přišli?!” Zeptala se Sanura a všechny lvíčata přejela, rychlím pohledem.

„Vlastně nic jen jsme mysleli,  že budete radši zalezlí v jeskyni na Lví skále a budete se,  ze všeho vzpamatovávat po tom, co se prý včera stalo.” Ušklíbl se Lifu posměšně.