Fight Me

10

"Všichni jsme to věděli. Neriskoval bys život kvůli jen tak nějaký holce."

Ještě v nemocnici jsem se setkal znovu s alfou a betou lesní smečky, kteří nám nabídli pomoc kdybychom ji potřebovali. Po týdnu mě konečně pustili domu. Vlastně jsem byl poslední koho z naší smečky propustili. A návrat domu byl zděšení. Všechno bylo poničené. Nepřipomínalo to vůbec stav před měsícem. Jediné co nám hrálo do karet bylo jaro. Máme celé léto na to to tu dát do pořádku. Hlavní dům smečky byl poničen jen dole. Rozbitá okna, roztržené koberce, vyvrácené dveře. Do horních pater se nedostali. "Před třičtvrtě rokem to tu bylo tak plné života." "To ještě i před měsícem."

~mind link~
"Masone, schůzka za 5 minut." Zrovna se byl podívat v druhém křídle. "Jasně, kde?" "V pracovně." 

Vypadalo to tu stejně jak před tím, dokonce to bylo cítit i stejnou vůní, směsice tvrdého alkoholu a doutníku. (I po 20 letech ten čmuch ze stolu nezmizel, ikdyž jsem nechal vyházet všechno kolem.) Jediné co tu chybělo byl můj křičící otec a jeho bodyguardi, dva chlápkové jak sochy. Pracovna měla jednu zásadní nevýhodu měla jen jednu židli. Takže jsme museli sedět na stole. "Podívejte na nás parta dětí co vede smečku." Povzdychl jsrm si. "Budem na to koukat pozitivně, můžem začít od znova." Ostatní si nad tím však moc starostí nedělali. Když se něco pokazí mají to na koho svézt. Já ne, držím za ně všechny zodpovědnost. "Můžem zrušit a zavést co chcem a nikdo nám do toho nebude kecat." "Pozvem architekta." Oba se na mě udiveně podívali.  "Architekta?" "Chci to tu nechat zrenovovat."

Celej život jsem na to byl připravovanej že jednoho dne povedu smečku, ale když jsem to měl doopravdy dělat, sedět za velkým stolem a dělat velká rozhodnutí bylo to horší. Nebyl jsem sám. Spolu semnou vedli i Mason a Adél. Samozřejmě udělali jsme pár chyb. Celkem brzo jsme ale narazili na problém. Ne se smečkou ale ve vztahu nás 3, vlastně 2.

Říká se, že každý vztah má svoje těžký období a naše bylo bohudík nebo bohužel, záleží na úhlu pohledu, hned na začátku. Já a Adél jsme byli vychováni jinak a oba jsme měli chuť prosazovat svůj názor. 

"Ty nevidíš následky které to může mít." "Posloucháš se vůbec někdy?"  "Ty jsi tak tvrdohlavá to je neuvěřitelný." "Já tvrdohlavá? Ty jsi to největší pako pod sluncem." Křičela na mě přes stůl a Mason jen nehybně přihlížel. Vařim. Buď jsme se hádali nebo jsme spolu spali, nic mezi. Nebyl jsem zvyklí na rezistenci, vzdor, nic takového. Otci jsem nikdy nevzdoroval a mně také nikdo nikdy nevzdoroval. Adél ano.