Epilog

407 16 1
                                    

To jediné podstatné byla, je a vždy bude jen Adél. Zbytek byl jen dekorace. 

Budík ukazuje 7:00. Už tu bez pohybu ležím asi půl hodiny. Sleduju jak paprsky pronikají do pokoje. Nespal jsem nejlíp ale akceptovatelně. Uprostřed noci jsem se vzbudil a šel zkontrolovat Adél. Mírumilovně spala na mojí části postele. Měl jsem sto chutí tam zůstat, lehnout si k ní.

Postupně se však zvedám. Neloudám se jen se obleču, nasnídám se a umeju se. Venku už na mě čekají Dylan s Masonem. Teoreticky by ještě mohli spát ale většinou tyhle dny tráví semnou. "Připraven porazit svojí manželku?" "Vždycky." Trochu se rozehřejeme a krátký běh. Kolem 11 se blížíme k tělocvičně, která je již zaplněná členy smečky. Já stojím na jedné straně, uprostřed Nick který náš boj vždy uvádí. Na druhém konci stojí Ely, Lea a Adel. Všechny mají identicky spletené vlasy do dvou copánků. "Vítám vás na zápasu naší luny Adél Craigové a našeho alfy Logana Craiga. Oboum přejeme mnoho štěstí. Rychle nastíním ještě pravidla. Vše je dovoleno, konec je značen polibkem na čelo. Nechť boj začne."

Přistoupíme k sobě blíž. "Stěně s velkejma tesákama." Pamatuje si na to. A pak zaútočím. Snažím se jí praštit do ramene, bez problémů se vyhne. Místo toho mě kopne do břicha, automaticky mi jde taky po hlavě, kterou si ale chráním takže to brzo vzdá. V tom malém momentu zaváhání jí zlomím nos. Na chvíli se sehne. Začínám si dělat si starost jestli jsem neuhodil moc silně. Ona se o to však vůbec nestará a zkosí mi nohy, přičemž Adél ztrhnu sebou. Přeměníme se. Začneme útočit tesáky. Takhle to jde pořád dokola.

Po půl hodině už jsme oba zpocení zkrz nazkrz. Cítím svoje i Adéliny rány. Ale ani jeden z nás se nechce vzdát. Znovu stojíme v člověčí podobě. Zdá se mi, že polevuje. Udělá stejný pohyb jako na začátku. Nohou to nabere do mých kolen, já sebou praštím o zem, převalí se přezemě a než se vzpamatuju tak se nemůžu hýbat. Ruce mi drží, nohy mám zablokované a její radost z toho, že vyhrála mě odstrojí úplně. Políbí mě na čelo.

"Vítězkou dnešního zápasu se stává Adél Craigová."

---
Pár slov na konec, psaní této knihy jsem si moc užívala, doufám, že vy taky. Chci poděkovat všem, kteří dávali hvězdičky a psali komentáře moc si toho vážím.

Plány do budoucna:
Stále musím dopsat We are Us. Následně se vrhnu na malý přepis He is Me. Dostala jsem taky pár otázek jestli bude i třetí díl. A doufám, že ano. Mám nápad ale ještě to nemám napsané.

Fight MeWhere stories live. Discover now