12

294 14 0
                                    

Seděl jsem v pracovně jako každý jiný den. Jediné místo kde jsem se před Adél mohl aspoň na chvíli schovat. Ikdyž si pak taky navykla chodit tam a hádat se semnou tam. Začlo se mi z nevysvětlitelného důvodu dělat špatně.

Do pracovny vešel Mason. "Přinesl jsem ti ty smlouvy jak" Vzhlídl jsem. "Logane jsi v pořádku?" "Jasně proč?" "Vypadáš tak nějak bledě." "Nic mi neni." Zase jsem se věnoval papírům v mé ruce. "Právě jsem potkal Adél ta taky nevypadala nejlíp." Moje srdce se zastavilo. Něco je s Adél?  Vyskočil jsem od stolu. "Co je s ní?" Bleskurychle jsem si prošel dnešní vzpomínky. Vstával jsem dřív než ona. Ještě tvrdě spala když jsem odcházel. " Nevim, taky byla taková bledá." Nešel jsem, vysloveně jsem běžel. Lidé se za mnou ohlíželi ale to mi momentálně bylo úplně jedno. Málem jsem minul náš pokoj.

V posteli nebyla ale z koupelny se ozývalo zvracení. Klečela před záchodem. Sedl jsem si k ní a držel jí vlasy za zády. "Jsem tady." A znova. Obsah jejího žaludku chtěl ven. Uklidnila se až za půl hodiny, když jsem jí přenesl do postele kde i následně usnula.

Opustit Adél nepřipadalo v úvahu takže jsem Masona poprosil aby mi práci přinesl. Oba jsme seděli na 2 židlích u malého stolu a mluvili jen přes mind link. "Zavolal jsi doktora?" "Jasně že ano ale řekl jsem že to až tak nechvátá když spí." "Tyjo když jsem naposled viděl mojí sestru takhle, to nebylo tak dlouho zpátky, tak." Došlo mi kam tím míří. "Nemyslíš, že by snad mohla?" "No jako způsobem jakym se vy dva chováte by mě to nepřekvapilo." "My?" "Občas jste slyšet přes celej barák. Měli byste si nechat udelat zvukotěsný zdi." Sakra. Ikdyž to neni tak špatnej nápad. "Neodpustil bych si kdyby se jí cokoliv stalo." "Tak se tak taky začni chovat. A ne jako hovado u kterýho vypadá, že mu na ní vůbec nezáleží." Měl pravdu. "Ale ona je tak tvrdohlavá." "A ty neschopnej dělat kompromisy." "Važ slova furt jsem tvůj alfa." "Já jsem stále tvůj beta a kamarád." "Miluju jí, ikdyž mi polovinu času leze na nervy." "To bys měl říct Adél, ne mně."

Zase začala kašlat. Doběhl jsem k ní a posadil jí. Držela se mě zatímco jsem seděl na posteli. "Jsem tady, jsem tady" Mezitím se Mason zvedl. "Já půjdu a řeknu doktorovi." Přišel za deset minut a mě poslal ven. Nevim jak dlouho tam byl ale přišlo mi to jako hodiny. "Dal jsem jí prášky na uklidnění žaludečních problémů." "Děkuju Kamerone." "Nemáte zač"

Pololežela poloseděla na posteli, opřená o jeden z našich polštářů a pomalu zavírala víčka. Opřel jsem se o zeď. "Logane teď na hádky nemám sílu." "Nepřišel jsem se hádat, přišel jsem se omluvit." "Jsi si jistej že nepotřebuješ doktora? Určitě neni daleko." Usmal jsem se. "Já. . . chtěl bych se omluvit za to jak jsem se choval. Už mě unavuje jak se neustále hádáme. Chci aby to mezi námi fungovalo." Nedokázal jsem se jí dívat do očí. "Vyděsila jsi mě. Záleží mi na tobě víc než na mém životě přestože to tak nevypadá. Došlo mi, že nevim co bych bez tebe dělal. Já . . . miluju tě tak moc až mě to . . . děsí." Pořád jsem vyhlížel z okna. A když jsem se konečně otočil čelil jsem jejímu pohledu. Byl to nový začátek. Začátek období plného lásky.

---

Přeju hezký první den školy.

Fight MeWhere stories live. Discover now