Pepe hrál Kmochovy pochody jedna radost! Vždy po pár minutách zamáchal harmonikou ve vzduchu, aby z ní vylétly nahromaděné sliny a zase pokračoval. Hekrům to nevadilo. Měli velice moderní sluchátka, která decibely zvuku, přicházející zvenčí chytily, otočily a poslaly zpět. Končila pracovní doba, blížilo se půl sedmé. Ráno. Hekři totiž mají život rozdělen do tří časových úseků, které dohromady trvají pouze 17 a půl hodiny, a tak se cyklus vzhledem k našemu času posouvá. Neřídí se Sluncem, ale svým cyklem. Osm hodin pracují, osm hodin spí, a mezitím se jdou na hodinu koupat do bazénu. Půl hodiny je na oběd. Tadá. Šli jsme všichni k bazénu. Hekři si pocestě ze zadků oklepávaly strupy od sezení a libovali si, jak se jim do hlubších vrstev dostává čerstvý vzduch. Jako tenkrát v Tatrách! To je jednou Pepe vyvez. Zaplatil si pro ně moderní autobus soukromé cestovní agentury. Hekři hekli obrazovky v sedačkách a automat na kávu, který po zbytek jízdy řidičovi na každé zastávce udělal hovnočíno, což bylo velice snadno umožněno již existujícím napojením na palubní toaletu. Čert ví proč to tak měli. Nebo jak hekli turnikety na záchodech na benzinách, když překročili slovenskou hranici. Turnikety se zběsile točily, a když člověk vhodil euro, na tři vteřiny se zastavily. Tehdy z toho byla veliká senzace. I na tik tok se to dostalo, a pak na instáč a vůbec všude možně. Občas se někomu povedlo turnikety překonat, většina lidí ovšem dostala pěknou ránu, když se o to vůbec pokusila.
Ale zpět k bazénu. Za normálních okolností by se otevíralo až v 10:00, ale to pro hekry nebyl žádný problém. Hekli otevírací dobu. Pepe s Janese celý průvod zakončovali. Konverzovali zrovna o disciplinárních problémech na pracovišti, když došli ke vchodu. Celá cesta jim přitom netrvala déle než tři minuty. Bazén disponoval venkovním koupalištěm i krytým bazénem, který ovšem nebyl v tak krásném letním ránu velkým lákadlem. Prodejce parků v rohlíku již celý rozmrzelý postával za pultem. Hekři mu hekli hodiny, aby tam byl taky dřív. Pepe řekl, že se tu mají setkat s jedním ze členů jejich profesionálního týmu. To už mu zpoza ramena vykoukl charismatický muž s tmavými krátkými kudrnatými vlasy, dokonalým knírem a slunečními brýlemi. Měl na sobě plavky s kachničkami. Střední vypracovaná postava se leskla, jak byla namazaná olejem na opalování. Čau ptáčata, řekl hlubokým sebejistým hlasem. Pepe se tomu srdečně zasmál, poplácal může po zadku a představil ho Janese. To je Dawid. Je taky v týmu. Expert na vynikající koktejly. Ne fakt, musíš někdy k němu domů. Má tam bar! Desítky destilátů ze všech zákoutí, co jich na planetě je. Dawid neskromně přitakal. To mám. Ale nač o tom jen mluvit. Večer se stavte. Pořádám mejdan. Budou tam všichni, co něco znamenaj. Pepe na to odvětil, že se chystají na loupež století, a že je to skvělý nápad se takhle sblížit. Janese zařvala no tak jo! A strčila Dawida do bazénu. Ten se zakuckaný vynořil, rozkoukal se a hledal svoje brýle. Když se pro ně natahoval, něco těžkého mu dopadlo na hlavu. Chvíli se topil, vynořil se a další úder. Nejdříve na něj skočila Janese, tentokrát to byl Pepe. A to už na něj začala dopadat neohrabaná těla ajťáků, kteří mají z koupání v bazénu hroznou psinu a když zpozorují, že někdo skočil do bazénu, okamžitě začnou skákat také, nedbaje při tom hořekování plavčíků, kteří je pak musí zachraňovat.
