Jeli ulicemi jako šílení. Lidé uskakovali a nešetřili těmi nejostřejšími nadávkami. Motorka řvala a stejně tak Janese s Pepem. Vjeli do úzké uličky, kde se proti nim najednou vynořil prodejce melounů. Co jeeee!? křičel prodejce a melouny se mu rozkutálely uličkou. Seberte si ty melouny! řval Pepe, až prskal. Musel s motorkou zastavit. Byli uvěznění. Musíme projet! Seberte ty melouny! řvali už oba jezdci. Prodejce zrudl: Magoři! a začal mávat rukama nad hlavou. Na tohle nemáme čas, řekl Pepe. Sesedli z motorky a vyběhli zpátky z uličky ven, ale málem je smetlo černé auto, které zastavilo těsně u nich. Byli v pasti. Pepe na nic nečekal. Zvedl meloun ze země a vší silou jej mrštil na prodejce, který v sebeobraně začal vrhat melouny nazpět. To není dobré, řekl Pepe. Z černého auta se vynořili čtyři kníratí muži v oblecích, na očích měli malinké černé brýle. Přišla chvíle, aby Janese ukázala, co umí. Ač nahá, rozběhla se a sklouzla se po zemi. Projela jednomu muži mezi nohama a dala mu tam mezitím pěstí. Vyskočila a chytla mezi stehna hlavu druhého muže. Bezmocně se složil na zem. Zbylí dva muži nasedli do auta a odjeli. Vyhráli boj s neznámými muži, ale ještě nevyhráli boj s prodejcem melounů. Prodejcovo rudé tričko tmavlo, jak sálo šťávu z melounů, které stále a neúprosně vrhal Pepe jeden za druhým, až prodejce vytlačil z uličky ven. Cesta byla volná. Jeli do chudinské čtvrti. Vjeli do dvora a vstoupili to kovových dveří. Byli v doupěti.
