Princova dcera

92. Nikdy nepřestanu bojovat

Bylo sedmadvacátého července roku dva tisíce jedna. Slunce pomalu začalo zapadat nad hlavami všech kouzelníků a čarodějek, kteří se dnes sešli, aby oslavili spojení dvou novomanželů, Marlene a Siriuse Blackových.

Nevěsta byla nádherná. Marlene si nechala narůst vlasy, takže jí padaly po zádech v dlouhých pramenech. Svatební šaty si nechala ušít od té nejlepší skřítky, kterou kouzelnický svět znal, a ta se opravdu překonala. Jako kytici měla tmavé růže, stejné barvy jako byl její zásnubní prsten. Ženich se také nezapomněl předvést. Svým vínovým oblekem se dokonale sladil se svou novomanželkou. A svým šarmem ji nepřestával uchvacovat.

„Vypadáš nádherně," řekl jí, když spolu tančili další z mnoha tanců tohoto večera. „Řekl jsem ti to už?" zeptal se a zvedl ruku, aby se pod ní mohla otočit.

Marlene se zasmála. „Ano," odpověděla. „Nejméně pětkrát."

„Pořád málo."

Čarodějka potřásla hlavou, ale dívala se na svého manžela s takovou něhou, že to bylo skoro až magické. Musel uznat, že ačkoli si na tohle musela počkat přes rok a půl, stálo to za to. Sirius totiž chtěl to nejlepší a nespokojil se s ničím, u čeho se Marlene nerozzářili oči radostí a nadšením.

Kapela začala hrát rychlejší píseň, kterou novomanželé moc neznali, a tak se přesunuli ke svému stolu, aby trochu nabrali dech. A dali si další kus kokosového dortu s malinami. A brandy.

U vedlejšího stolu se mezitím bavili bývalí studenti Školy čar a kouzel v Bradavicích. Ve sklenicích se jim doplňovala ohnivá whisky, zatímco se smáli na celé kolo.

„Tak kdo bude ten šťastný?" zeptal se Blaise, když si všiml, jak si Lenka Láskorádová hraje se svatební kyticí, kterou chytila od Marlene.

Lenka pokrčila rameny. „To nevím," přiznala, „Amazonie není plná kouzelníků."

„A kdy se vracíš do Brazílie?" zeptala se Ginny. Věděla, že tam Lenka zkoumá nějaké zvláštní kouzelné tvory.

„Za dva týdny," odpověděla Lenka. „Mám se tam potkat s jedním magizoologem z Ameriky. Prý je ale odsud, z Británie, tak v tom mám pořád poněkud zmatek."

„Vidíš, kouzelník," nadhodil Blaise a upil trochu whisky. „Třeba si vezmeš jeho."

„To by bylo přinejmenším zajímavé."

Blaise potřásl hlavou a zasmál se. I když si s Láskorádovou toho neměl moc co říct, byla kamarádkou jeho přítelkyně, a tak se snažil. Ale když řekla něco, cokoli, byl z toho jen v rozpacích. A Ginny se mu za to smála.

„A kdy se do toho vrhneš ty, Zabini?" zeptala se Riley na oplátku, aby ho poškádlila. Vypadala sice jako milá čarodějka, ale uměla lidem zavařit kotlík.

„Máš nejvyšší čas," poznamenal Neville, který seděl po boku své ženy Hannah. Vzali se loni v létě, když ji Neville na konci školního roku v Bradavicích požádal o ruku.

Zabini se obrátil na Weasleyovou a ušklíbl se. Nikdo z jejich přátel zatím nevěděl, že ji před pár měsíci požádal o ruku. Ginny samozřejmě řekla ano, ale také si přála malou svatbu s rodinou a v okruhu nejbližších přátel. A především chtěla, aby se její svatba začala řešit až po té Marlene a Siriuse Blacka. „Brzy."

„To zní slibně," mrkla na Ginny Hannah. Kdyby jen věděla.

„O co jsme přišli?" zeptal se Fred, který společně s Georgem nesli nálož máslových ležáků, aby k těm panákům měli aspoň nějaké nealko, a postavil půllitry na stůl.

„O Ginnyinu svatbu," prozradil schválně Harry a upil z ležáku, který kluci přinesli.

Fred pozdvihl obočí a George řekl: „Víš, že když si vezmeš naši sestru, tak si zároveň bereš celou naši rodinu?"

Zatímco Ginny svého bratra probodávala pohledem, Blaise mlčel. „No, v to jsem ani nedoufal!" řekl nakonec, aby dvojčata objal. „Devět v jednom, to je úžasný!"

Harry se zasmál tak, že mu vylítl máslový ležák nosem, což zase rozesmálo Riley, která ho už dobré tři hodiny občasně pozorovala. Vyvolený si utřel nos a krátce se na čarodějku zadíval. Ta už se ale zase nedívala na něj a naslouchala konverzaci mezi dvojčaty a Blaisem Zabinim. V jednu chvíli asi zpozorovala, že se na ni Harry dívá, a tak se omluvila a od stolu nenápadně utekla. To ale nevěděla, že Potter umí běhat taky.

„Riley," oslovil ji, když bývalá mrzimorka vyběhla ze stanu, kde se konala svatební hostina a zábava. Dívka ho ale neposlechla. „Riley Frazerová!"

Čarodějka se v půlce kroku zastavila a nechtíc se otočila. Dívala se Harrymu do očí, jako by ho pohledem prosila, aby ji nechal jít. Aby ji nechal utéct.

„Nenechám tě utéct," řekl Harry, protože její pohled pochopil. „Už ne."

Abychom si mohli udělat pořádný obrázek, musíme si říci, co se stalo minulý rok o Vánocích. Jelikož spousta členů party byla buď v cizině, nebo v Bradavicích, Zabini se rozhodl, že uspořádá malý vánoční večírek u sebe na manoru.

Pozval všechny, kdo mohl dorazit, tedy Harryho, Hermionu, Jane, Ginny – ale ta už s ním bydlela – dvojčata, Riley, Rose, Seamuse a Olivera. Daphné s Theodorem už měli prcka na světě, tak chtěli strávit Vánoce jako rodina. Sirius s Marlene si odjeli někam do Himalájů a Malfoy trávil svátky se svou matkou, aby nemusela být sama.

Každopádně ačkoli se sešli už večer pětadvacátého, vánoční oslavy trvaly až do Nového roku, čímž měli právě končit. Toho se ale Riley nedočkala, protože ze Zabini Manoru utekla už dvacátého devátého prosince.

A za všechno mohl pan Vyvolený.

Ono to bylo celé takové složité, každopádně po tom, co mu Riley na Nový rok vlepila pusu, Harry na ni nemohl přestat myslet. Jenže kdykoli se viděli, nikdy nedostal šanci se s ní pořádně bavit, jako kdyby se mu vyhýbala. Takže když se mu o Vánocích konečně podařilo si s ní ukrást chvilku o samotně, na nic nečekal, přiskočil k ní a tak krásně ji políbil jako nikoho předtím. Jenže ačkoli si myslel, že po tak pěkně strávené noci se mezi nimi něco změní, spletl se. Riley si druhý den ráno sbalila saky paky a po krátkém rozloučení s ostatními zmizela.

„Omlouvám se, pokud jsem udělal něco..."

„Neměla jsem tehdy tak zmizet," skočila mu do řeči Riley. „A rozhodně jsem se ti neměla pak celé měsíce vyhýbat. Promiň."

Harry se podrbal na zátylku. „Pokud jsi nechtěla... Mohla jsi mi to říct, Riley. Nezlobil bych se. Bylo s tebou vážně moc hezký, ale nezlobil bych se."

Riley potřásla hlavou. „Tak to není."

Harry nechápavě zamrkal. „Tak jak je to?"