Princova dcera

27. Jedno malé objetí

"Kam jsi šla?" zeptal se Harry své sestry, která se právě vrátila zpět do kupé.

"Jen tak se projít," zalhala Jane a posadila se naproti Hermioně. Harry s Ronem se na sebe podívali, ale nic neříkali. Hermiona se sama pro sebe usmála.

Jane to ignorovala, neměla v plánu ostatním říkat, co se v posledních pár minutách odehrálo. Sama z toho byla zmatená a nevěděla, co by teď měla dělat. Měla by snad zase Draca vyhledat a snažit se mu vysvětlit, jak to myslela? Nebo počkat, až on sám za ní přijde? To by se ale asi nedočkala, na to je Draco moc tvrdohlavý a umíněný. Neměla by se na něj nakonec přeci jen vykašlat? Všechno by pak bylo mnohem snažší, ne?

"Za chvíli budeme v Bradavicích," oznámila Hermiona, čímž Jane probrala z jejích myšlenek. "Půjdu se převléct," řekla, vzala si své věci a chtěla vyjít z kupé.

"Proč jdeš pryč?" zeptal se Ron, který nechápal, proč Hermiona odchází.

To se snad nemůže převléct tady? Vždycky se převlékala s nimi v kupé, tak proč teď najednou chce jít pryč?

Hermiona se zarazila. "No přeci se převléct. Teď jsem to řekla," odvětila.

"To můžeš i tady, ne?" zeptal se a myslel to se vší počestností a nevinností.

Nemělo to nic společného s Hermionou ve spodním prádle, jen mu přišlo zbytečné, aby odcházela, když se převléct může tam. Nějak mu nedocházelo, že už nejsou děti, a Hermiona už dávno není malá holka.

"To tedy nemůžu, Ronalde," odporovala Hermiona a Harry s Jane se snažili nesmát. Z jejich pohledu ta konverzace vypadala trochu, no, zvláštně.

"Proč ne?" dožadoval se odpovědi Ron. Stále mu nedocházelo, proč se Hermiona nechce převlékat před nimi.

Hermiona frustrovaně zaúpěla. Někdy je vážně těžké mít za nejlepšího přítele někoho, jako je Ron. Prosebně se obrátila na Harryho a pak na Jane, ale oba se jen snažili nesmát se.

"No... Protože ty jsi kluk a já holka," snažila se mu to naznačit.

"Holka?" nechápal pořád Ron. Tedy, ne že by nevěděl, že je Hermiona holka, to ne, ale nepochopil, co se mu tím Hermiona snaží říct.

Hermiona se plácla do čela. "No jistě, Ronalde! Překvapivě, jsem holka!"

"Tak to jsem to nemyslel, jen-"

"Víš, co? Já se raději půjdu převléct," přerušila ho Hermiona. "Půjdeš taky?" otočila se na Jane.

"Ale, ne," odmítla se smíchem Jane.

"Ne?" podivila se Hermiona.

"Hermiono," oslovila ji. "Harry je můj bratr a Ron je skoro jako můj bratr, nevadí mi se před nimi převlékat," vysvětlila Jane a pousmála se.

Hermiona se zarazila, nečekala, že to Jane vezme takhle v klidu. "Aha," odvětila.

Jane se uchechtla. "Ale jestli chceš, můžu jít s tebou," zasmála se a začala si z kufru vyndavat svoje věci.

"Tak... dobře," souhlasila Hermiona a společně s Jane odešly se převléct.

Když se dívky vraceli zpátky převlečené ve školních hábitech do kupé, Hermiona se najednou zastavila.

"Děje se něco?" zeptala se Jane a s pozdviženým obočím se na Hermionu podívala.

"Neměla bych se spíš ptát já?" odvětila otázkou hnědovlasá čarodějka a tajemně se usmála. Věděla totiž o něčem, ale Jane neměla ani ponětí, že by to Hermiona mohla tušit.