Než začnete číst mám na vás dotaz. Četl by někdo z vás nebo nějaký vás kámoš FF na téma Tom Holland:)(ano patřím do té skupiny holek co je totálně posedlá) Pokud ano tak napište do komentářů.
•
Po dlouhé době jsem se opravdu vyspala. Teplý vánek mě celou noc krásně zahříval a slunce mě vzbudilo přesně na čas. Je půl šesté a je krásně.
Nejsem člověk co odkládá věci na poslední chvíli takže jsem se po snídaní vrhla na úklid baráku. I přesto že to byla párty ségry to musím uklidit já. Vím že by trvalo staletí jí přemluvit.
Šlo to rychle. Nejdříve jsem vyhnala všechny přeživší. A pak do práce.
Během dvou hodin jsem posbírala všechny odpadky. Hoďku jsem vytírala. Pak jsem naložila myčku a zbytek jsem umyla sama. Gauč jsem vydrhla a dala tam nové povlečení, nebo co to je. Nakonec jsem doladila vše co bylo třeba a toť vše. A pro lepší vzduch jsem otevřela všechna okna a dveře.
Jsem talentovaný člověk. Když chci tak mi jde vše. Za mojí povahu vděčím mámě. Vždy mě učila jak být dobrý člověk. A už od malička mi dávala číst knížky a rozvíjela mojí inteligenci.
Do mého pokoje jsem se upřímně bála jít nejvíc. Nikdo tam naštěstí nebyl. Okamžitě jsem dala prostěradlo, povlečení a deku do pračky. Polštáře jsem dala do vany. Celej pokoj jsem umyla a zkontrolovala si všechny věci. Vše mám. Neuklizený deník jsem schovala do šuplíku. A hotovo. Z dobře odvedené práce jsem vždy šťastná.
O půl jedné už jsem měla hotovo. Část mého volného času musím strávit psaním deníku.
Něco Něco.
Uklidila jsem celý barák.
To je ale maják.
Camila Gracia
Včera jsem se bavila s Pope. Je to dobrej kluk. Milej. Zvláštní. Chytrej. Byla u nás párty. Už nevím co mám psát. Připadá mi jakoby tě to už nudilo. A mě taky.
Psaní deníku dokáže vytočit. Hodím deník zpátky na místo kde byl. Možná bych měla jít zkontrolovat sestru. „Žiješ" opatrně vstoupím do sestry pokoje a prohlížím si pokoj. „Jo"ozve se polomrtvý, ospalý a vše možný hlas. Odejdu z pokoje. Rodiče se na oběd asi nevrátí takže něco udělám.
Rozhodla jsem se pro Bella Hadid pasta.
Připravila jsem si všechny potřebné ingredience a postupovala jsem podle nějakého tutoriálu na Pinterest. Udělala jsem porci pro dva. Já a sestra.
Povedly se. Pochválím si a začnu to jíst dvakrát rychleji. Pustím si k tomu svůj oblíbený podcast a život je mnohem lepší.
Porci pro sestru jsem zakryla talířem a napsala na to lísteček. Mé další kroky směřovali do pokoje a z pokoje na procházku.
Jsem hodně produktivní člověk. Ale zároveň nikdy nedokážu žít. Chodím na procházky, cestuji atd.. Ale nedělám nijak nebezpečné věci. Nebo zábavné věci. Dělám věci, které baví jenom mě. Nechodím na párty a nikam tomu podobného. Prostě mě to nebere.
Procházky jsou fajn. Mám ráda když můžu prozkoumávat různá místa, hlavně když je tak pěkně. Vždy si přitom vyčistím hlavu. A je mi mnohem líp
Pauzu jsem si dala u takové menší kavárny nebo co to je. Vzala jsem si sebou nějaký obnos peněz, doufám že postačí. Zaberu si stůl číslo 12. Je venku a židle je krásně nasměrovaná. Je vám teplo na nohy, ale hlavu máte pod slunečníkem. Během chvilky se u mě objevila paní číšnice. „Dobrý den copak si dáte?" řekne s úsměvem na tváři. Rychle začnu pročítat menu abych nikoho nezdržovala. „Ee" vydám ze sebe. „Banánový koktejl s tady tím dortíkem" řeknu a usměju se na ní. Paní kývne a v mžiku odejde. Za chvilku se vrátí, ale s mojí objednávkou. Je to hodně dobrý. Za hodinu jsem vstala a odešla zaplatit mojí útratu. „Ahoj Kie" radostně na ní zavolám. „Ahoj" pozdraví mě na zpět a přiběhne ke mně. „Co tu děláš"
„Zrovna jsem tady všechny pozabíjela" sarkasticky řeknu. „A ty?"
„Tohle patří mým rodičům" vysmátě řekne a za nedlouhou jsem se smála s ní. Do doby než jí její máma zavolala na pomoc jsme si povídali a smály. „Čau" rozložíme se a vydáme se svojí cestou.
Já stále pokračuji v procházce. Šla jsem za tím největším teplem. A to mě dovedlo na stranu pogue. Po tornádu které se tady ohnalo je to všude rozbořený. Všude je špína a stromy jsou polámané. Je bolest procházet tudy. Už jsem stihla schytat tak čtyři povrchní pohledy a nejméně deset lidí mi řeklo „princeznička kook nebo nová princezna" lidi.
Zatím jsem nepotkala nikoho koho bych znala. Což není překvapení když znám tak 4 lidi. U třetího mrtvého ptáka jsem se rozhodla, že procházky bylo dost. Otočila jsem se a vydala se domů. Jak je známo cesta zpět je kratší takže jsem byla doma během hodiny.
Sestra si svojí porci jídla už vzala, ale talíř po sobě neumyla. Samozřejmě že jsem ho umyla.
Do doby než přijeli rodiče jsem pletla tučňáka a dívala se na Baby.
„Kde jste byli?" optám se a obejmu je. „Vezmi tašky s nákupem. A byli jsme něco vyjednat" řekne a objetí mi matka opětuje. Vezmu nelehké tašky a odnesu je do kuchyně. Mamka je hned začne vyprazdňovat a obsah vkládat do polic. „Donesli jsme vám učebnice. Budete sem chodit do školy. Po prázdninách, samozřejmě." řekne a vrátí se k uklízení nákupu.
Nesnáším školu. Nesnáším ty lidi. Nesnáším vstávání. Nesnáším ten pocit, že mám jít do školy. Nesnáším cestu do školy. Nesnáším pomyšlení na školu. Nesnáším učitelé ve škole. Nesnáším skříňky ve škole.
Všichni si myslí, že protože jsem chytrá musím školu milovat. Ale zklamu vás opravdu nemám ráda školu.
Zbytek dne jsem strávila nezajímavě.
Nazdar všeci kapitola celkem o ničem. A jak to dopadne. No nic neslibuju. Strašně moc děkuju za přečtení a vote a jakýkoliv čin co mě podporuje. Nesmírně si toho vážímmm<3 Jinak užívejte život!
