Doma byly všichni kromě taťky. Což dává smysl.
Bez pozdravu jsem okamžitě běžela do svého pokoje.Skočila jsem do postele a zakryla si celé tělo včetně hlavy, přikrývkou.
Mohla jsem se vybrečet.
„Camilo!” uslyším matčin hlas z kuchyně.
Postavím se na slabé nohy a s červeným obličejem vycházím z pokoje.
„Co je?” zeptám se a posadím se na barovou židličku u kuchyňského pultu.
„Vím co se stalo. A chci vědět zda jsi v pohodě” řekne a pomalými kroky se začne přibližovat. „Vypadám v pohodě? Vypadám jako člověk co by byl v pohodě?” vyhrknu na ní a na to se začne oddalovat.
„Člověk většinou nebývá v pohodě když vidí mrtvolu a svého otce jak pomáhá vrahovy” zvýším hlas a přiblížím se k ní.
„Camilo vím že jsi rozrušená, ale v tuto chvíli musíš věřit jen své rodině” rukama začne dělat uklidňující gesto.
„Chcete abych lhala?”
„To máte smůlu” řeknu jí do očí a vydám se do pokoje.
„Dnes zůstaneš doma. A zítra taky” zavolá na mě naposledy.
Stalo se toho hodně. Rafe zabil Peterkin A můj otec vše viděl a nic neudělal. A pak, prostě ani nevím.
Stránka deníku byla celá mokrá od mých slz. A písmo se na ní rozpouštělo.
Odešla jsem do koupelny.
Nechala jsem na sebe pouštět horké kapky vody. Snažila jsem si vyčistit hlavu, ale stále když zavřu oči mám před sebou její bez hybné a zakrvácené tělo. Zítra to bude lepší.
Když jsem vylezla ze sprchy všimla jsem si zmeškaných hovorů od člověka, který si říka můj otec a Kie. Ignorovala jsem je.
Lehla jsem si do postele a během chvilky ze mě byla mrtvola.
Bzučení otravného vyzvánění mě vyhnalo ze snění.
Kie
„Ahoj, Kie. Co je?” řeknu
„Mohla by jsi...?” začne docela dost nejistým hlasem.
„Potřebujete skrýt John?” nenechám jí doříct větu.
„Jo” ozve se klučičí hlas, který zní jak Jj.
„Asi bych ho dokázala propašovat k nám” navrhnu svůj nápad, ten ale John odmítne.
„Kdyby mě tvůj otec viděl. Je to prostě nebezpečný”
„Chápu” odpovím
„Mám někam přijít?” řeknu a dvě minuty jsem vyčkávala na odpověď.
„Jo, ale nevíme jak ti to popsat” řekne Jj.
„Tak mi pošlete lokaci” odovím.
„Všem došli data” řekne John a Kie dvojhlasně.
„Tak mi to popište nebo někde dáme sraz jenom s Kie” opět navrhnu a i tentokrát to nevyšlo.
„Pak ti zavoláme” řekne Jj a tipne hovor.
Nemám chuť pokračovat ve snění, takže si pustím svůj comfort film "Letopisy Narnie Lev čarodějnice a skříň" a na uklidnění si pletu růžového medvídka.
Neznámé číslo
„Už máme data. Tady je lokace přijď sem” podle hlasu poznám že je Pope.
„Dík” tipnu hovor.
Převlékla jsem se do toho co mi spadlo pod ruku. Vytrhla jsem mobil z nabíječky a utíkala po schodech.
„Camilo! Zůstaň doma” zařve za mnou moje matka. Tu se rozhodnu ignorovat a rychle přiběhnu ke dveřím. „Zavolám otci” uslyším.
Celou cestu jsem utíkala a řídila se přesně podle navigace, ale i přesto jsem se ztratila. „Doprdele” nahlas řeknu a kopnu do země. Vytočím číslo na Kie a čekám.
„Camilo, změna plánu. Už nejsme tam kde jsme byli, počkáme někde jinde. Zase ti pošlu lokaci” řekne Kie a hned hovor tipne.
„V cíli budete za hodinu a půl” ozve se npc hlas z mého mobilu.
Při běhu bych tam mohla být dřív.
Dvakrát jsem si odpočinula, jinak jsem běžela celou cestu.
Doběhla jsem k nějaký starý chatce. Opřela jsem se o sloup a zhluboka jsem vydechovala. „Camilo!” radostně vyjekne Jj a přibehně mě obejmout. „Ne! Strašně smrdím a jsem cela zadýchaná” z posledních sil ze sebe vyjeknu. „V autě máme vodu a deodorant” sdělí Kie a ukáže na velké černé auto. „Dík.” Vešla jsem do auta a otevřela jsem přední přihrádku. Bingo! Nejdříve jsem se navoněla, pak se napila, zbytkem vody jsem ochladila svojí pokožku. Všichni zachvilku zasedli do auta a odjeli jsme pryč. Seděla jsem na zadní sedačce nebo spíš ležela. Nohy jsem měla u okna a hlavu na Jj rameni.
„Camilo, co se stalo?” přeruší Pope hrobové ticho, které mě dost dusilo.
Nemusel říkat nic podrobného a i tak jsem věděla o jde.
„Rafe zabil Peterkin” cítím se mnohem líp když jsem to řekla nahlas.
Hrobové ticho pokračovala nadále.
Zastavili jsme na křižovatce a schovali se do takového místo kde na vás nikdo nevidí. Tam jsme přečkali do stmívání.
„Camilo, jdeš s námi nebo zůstaneš v autě?” budí mě Kie. „Zůstanu tady” unaveně řeknu a otočím se na druhý bok.
„Camila” španělským přízvukem se mě pokusí vzbudit Jj. „To už je ráno” všimnu si světla okolo sebe. Posadím se a hned nato bolestně zasténám. „Moje záda”
„Jsme u Kie” informuje Jj. „A kde je Pope?” rozhlédnu se po místnosti, ale jeho nevidím.
„Ten se naštval a někam odjel” odvětil Jj a pomohl mi vstát.
„Mamka určitě blázní”
„To znám” odpoví Kie a jemně se zasměje.
„Neznámé číslo?” potichu si přečtu popisek na zvonícím mobilu.
Zvednu to a pár minut je ticho.
„Haló? Tady Camila Garcia” představím se do mobilu.
„Camilo přijď domů” ozve se až moc známý hlas.
Odejdu do kouta a pokračuji.
„Co chceš?” znechuceně zasyčím.
„Teď jsem ti ro řekl” řekne Rafe.
„Nikam nejdu. A hlavně nejdu k tobě” odpovím a připravím se k tomu, že hovor tipnu.
„Okamžitě přijď” uslyším na poslední chvíli.
Má smůlu.
Upravím se a vrátím se k ostatním. „Kdo to byl?” zeptá se Kie a vezme si další chips. „Nějakej omyl” odpovím a otráveně se usměju.
„Ajo” odvětí a vrátí se k ujídání slaninových chipsů.
„Taťka” otráveně oznamím kdo mě zase vyrušuje ve volném čase. Opět zajdu do stejného kouta, aby mě nikdo neslyšel.
„Co chceš?” znechuceně řeknu.
„Tvoje matka je na návštěvě” odpoví a poté následuje dvou minutové ticho.
„Jak ti mám věřit? Nevrátím se domů k vrahovi.” „A před hodinou mi volal Rafe, docela nápadný.” odvětím.
„Ahoj, Camilo. Prosím vrať se domů” matčin hlas.
„Mami?” zaraženě ze sebe vydám.
Hned na to hovor tipnu.
Nedokážu slyšet její hlas. Musím jí vidět.
„Promiňte něco musím udělat” vychrlím na ně a rychlostí blesku opustím restauraci. „Camilo, kam to kurva jdeš?”
Nemůžu meškat ani setinu. Běžím tak rychle jak dokážu.
Ale, co když to není ona. Musí to být. Ona.
Kliku od domu držím nejméně 5 minut. Nevím zda mám vejít nebo ne. Co když je to vše jenom past. Co když, prostě co když.
Otevřu dveře do pekla. Už z chodby vidím toho čeho jsem se nejvíce obávala.
Nová kapitola!! Zázrak! Mám docela motivaci ke čtení když vidím, že to lidi pořád zajímá a už mě to i baví. Doufám že jste si užili čtení. A strašně moc děkuji za podporující komentáře a za přečtení nebo like. Hodně si toho vážím!💗 Mějte krásnej zbytek dne!
