„Dobré ráno” řeknu Kie. „Ahoj” pozdraví mě a číst. „Támhle v košíku je pečivo tak si kdyžtak vem”
Přiběhla jsem ke košíku. A začla se v něm očima hrabat. Vzala jsem si bagetku solí posypanou. „V kolik šli spát?” zasměju se a hlavou namířím hlavu na kluky. Jen se zasměje.
„Vstávejte, kluci. Vstávat” začne je Kie budit. „Někdo ti volá” upozorní mě Kie.
„Jsem v pohodě. Už jdu domů” uklidňuju mamku, která se už chystala vyptávat. „Hned” nechá si poslední slovo a tipla to.
„Tak čau” rozloučím se se všemi a odejdu. „Čau” rozloučí se polomrtvý Jj. A za ním i Pope s Kie.
„Hola familia” vymaním ze sebe španělskou větu na příjemný den. „Hola. „Querida señora, ¿dónde has estado?” řekne matka na zpět. „U Kie” odpovím. „Slyšela jsi o tom kině” zakuckám se když se mě mamka zeptá. „Ne” rychle odpovím a odejdu do kuchyně. „Dnes jdeme na večírek. Takže nikam nechoď.” řekne otec. „Co píšou” zeptám se (v novinách). „Na severu bude zataženo” napodobí hlas ženy a začne předvádět moderátorku počasí. Zasměju se a odejdu do pokoje.
Byla jsem v tom kině. Celkem se to pokazilo. Jj a Pope se začali prát s Rafe a dalšími kluky a pak Kie zapálila plátno.
Ale nakonec jsme šli ke Kie domů a opět jsme si to užili.
Nevěděla jsem že je Rafe tak špatnej. Skoro Jj zabil. A v klidu se díval jak chce ten druhej kluk zabít Pope a pak se vrhl na Kie. Prej máme jít na nějaký večírek.
„Vyžehlila jsem ti tady ty černé šaty, a o půl páté buď připravená” otevřouse dveře a hned se spustí. Schovám deník a poslouchám. „Ano kapitáne” zasalutuju. A je pryč.
Kie:
„Ihned přijď k Pope(ovi)” cinkne mi mobil
„Já nevím kde bydlí Pope” připomenu jí, že tu bydlím jen týden.
„Posílám lokaci. Buď rychlá” odepíše.
Zrovna jsem od nich odešla a už mě potřebujou.
Přehodím přes sebe čistou mikinu a pomale sejdu schody. Oba dva jsou v kuchyni. Teď nebo nikdy. Rychle jsem se rozeběhla pryč. Celou cestu jsem běžela.
„Co udělal?” zakřičím z dálky. „Pocem” zavolá na mě Kie. „Však jdu ne” arogantně jí odpovím. „Co udělal” zadýchaně ze sebe vykoktávám větu. „To nám musí říct Pope” obě dvě se otočíme na Pope.
Jj už je dávno v rukách policie, ale Pope furt mlčí. „Pope” naštvaně se z něho snaží Kie něco vymáčknout. „Nemůžu tu být věčně” zkusím hrát na city a třeba to půjde. „Prostě jsme zníčili loď” konečně něco prozradí. „Čí loď?” položím mu otázku. „Topper” šeptne. Nevím kdo to je, ale ráda ho nemám. „Panebože” mávne Kie rukama a nervózně pochoduje po místnosti. „Je to tady fakt zábavný, ale musím jít” řeknu a po rozloučení odejdu.
Do domu vejdu v klidu. Kdyžtak vymyslím nějakou výmluvu. Nikdo nic nezpozoroval.
Kolem čtvrté jsem se začala připravovat. Oblékla jsem si šaty s balónovými rukávy. Nanesla si make-up. Tentokrát jsem si dala i pár třpitek. A na vlasy jsem zašla za sestrou.
„Mně se tam nechce” přeruším nepřijemné ticho.
„Taky” povzdychne si a naschvál mě zatahá za vlasy. Bolestně siknu. „Není to vtipný” uraženě řeknu, ale pak se začnu smát s ní.
„Hotovo” radostně řekne a protáhne si ruce. „Děkuji” obejmu jí a odejdu do pokoje.
Netrvalo dlouho a už bylo půl páté. „Do auta holky” zavolá taťka a začne hledat klíče od auta.
Když jsme se všichni sešli v autě mohli jsme vyrazit. Cesta netrvala nějak dlouho. Vlastně jenom pět minut.
Na večírku byla větší nuda než jsem předpokládala. Všimla jsem si Kie a taky Pope, ale dostala jsem rozkaz že do příchodu Cameron musím zůstat tady.
„Týpka si myslela, že jde na Met gala” zažertuju ségře do ucha když přišla paní Cameron. „Vypadá jak socha svobody” zavtipkuje na zpět a obě se začneme smát. „Představ si, představ si” snažím se ze sebe dostat mezitím co se směju. „Představ si, že by jí chtěl dát pusu a na místo toho by skončil bez oka” řeknu a obě se začneme smát mnohem víc. „Přestaňte” přísně se na nás podívá mamka. „Už mámě rozchod?” zeptám se roztočené matky. „Jděte, ale nedělejte ostudu„ s důrazem na tváři nás propouští. Kie je můj druhý cíl. Ten první jsou jednohubky. Je tu tolik pomazánek. Vzala jsem si pozlacený talířek a od každého druhu jsem
nabrala dva. Nalila jsem si džus a šla si sednout na barovou židličku. Dojedla jsem a zahlédla jsem Jj s Pope. Hned jsem k nim přiběhla. „Jsi v pohodě” je zmlácený víc než když odcházel. „To byla policie?” zaraženým výrazem si prohlídnu jejich obličeje. „Ne. Táta”
nikdy nevím co mám říct když někdo řekne něco takového. Nechci řikat tu nudnou frázi „To mě mrzí nebo to je mi líto, bude to dobrý„ ale ve chvíli kdy vám to někdo opravdu řekne jste ztraceni. Musíte něco říct. Nechcete aby se oběť cítila špatně. A co jiného řeknete než
„To mě mrzí” smutně pohlédnu a sklopím oči dolů. „Není čas. Musím něco zařídit” odvětí a odejde jako by se nic nestalo. „Jdu za Kie. Půjdeš taky?” zeptám se. Přikývne. Společně jsme se vydali za Kie. „Ty jsi tu taky?!” radostně vyhrkne a poběží mě obejmout. „Už jsem si myslela, že tady umřu nudou”
„To já taky” řeknu.
Pope musel pomoc tátovi tak odešel. Takže jsme začali probírat své holčičí věci. „Je to opruz bejt tady” řeknu a napiju se pomerančového džusu.
Rázem do místnosti vrazí muž vyvádějcího Jj pryč. „Pusťte ho!” řekne Kie tomu muži. „Nemůžete ho prostě vykopnout” pokračuje. Všichni se pozastavili. A všichni začali sledovat Kie a mě protože jsem vedle ní. „Já ho pozvala” obhajuje Kie.
„Povinná chlastací hodinka, Kie” „Ty taky” ukáže na mě. „Pope, Rixanův záliv. Jdeme” Kie mě chytne za ruku a vede mě pryč z tohoto večírku. Samozřejmě že jsem běžela s nima.
Pohled otce:
Viděl jsem jak se moje dcera vzdaluje. Cítíl jsem hněv. Nevěděl jsme že si našla kamarády pogue. „Vy jste věděl s kým se Camila schází”zeptá se mě dobrý přítel Ward. „Neměl jsem tušení, ale musím tomu zabránit” odvětím mu. „Jen to tak nechte. Dalo by se ro dobře využít. Víme jaká je Camila.”
Po měsíci KAPITOLA. Nato že jsem to psala měsíc celkem odfláknuté, ale věřte mi že příští kapitola bude tak za týden. Už se zase začínám vracet ke psaní. A mohu slíbit že příští bude o něco lepší. Tak užívejte život! Jinak MEGA moc děkuju za 2K zhlédnutí! Milujuuuu vassss!
