,,I'll be back one day" // Sirius Black

13 ~ PRASINKY

Za okny hradu se padaní listů proměnilo ve sněhovou vánici. Nastal 24. prosinec, den, kdy spoustu studentů na vánoční prázdniny odjede hned po návštěvě Prasinek za svou rodinou spěšným vlakem do Londýna. Bylo ovšem pár jedinců, kteří zůstanou v Bradavicích, mezi ty jsem patřila i já. Na svátky domů nepojedu, za prvé kvůli Lily, která se nechtěla vrátit kvůli své sestře Petunii a za druhé, protože můj otec měl být na pracovní cestě do jiného státu, jako vždy, a proto se matka rozhodla navštívit svou starší sestru v Norsku.

Ráno jsem se probudila příjemně vyspalá. Lily se opírala o čelo postele a v ruce držela knihu. Odhrnula jsem deku a seskočila ze své postele. Lily ke mně zvedla pohled, usmála se a zavřela knihu, kterou položila na poličku vedle sebe.

,,Dobré ráno, Emily, jdi se obléct, aby jsme stihly snídani a pak šly do Prasinek," vychrlila na mě hned. Prasinky. Úplně jsem na to zapomněla. Stála jsem nepřítomně na místě a pro sebe se usmívala, ,,Emily! Honem!" Lilyin hlas mě probudil z transu a já s během zamířila do koupelny. Když jsem z ní vyšla oblečená, Lily stála u dveří a nedočkavě podupávala nohou do podlahy. Nedaleko od Velké síně jsme potkaly Hagrida, přes široké rameno měl přehozené dvě mrtvé fretky. Hned upoutaly naší pozornost.

,,Ahoj Hagride, k čemu máš ty fretky?" zeptala jsem se a Lily vedle mě zvědavě přikývla. Hagrid se na nás dlouze usmál.

,,Ty sou pro Klofana, ten darebák už všechny sežral!" vysvětlil a rozhodil přitom rukama, načež se fretky na jeho rameni trochu rozhoupaly, div že nespadly. Mohlo mě napadnout, že budou pro mého oblíbeného hipogryfa, který nám zachránil život. Na chvíli jsem se ponořila do vzpomínek na ten zatracený trest. Přes hábit jsem si přejela ránu na boku, dělala jsem to pokáždé když jsem si na tu událost vzpomněla. Lily si toho všimla a na její tváři se objevil lítostný pohled, přitom vztyčila ruku a položila ji na tu mou.

,,A jak se Klofan má?" zeptala jsem se jakoby nic, i když mi bylo jasné, že se o něj Hagrid stará lépe než dobře.

,,Má se líp než já, ostatní zvířata na něj žárlej! Už je to doba, moc mu chybíš, musíš se za nim někdy po škole přijít podívat a ty Lily určitě taky." Obě jsem přikývly na souhlas, čímž nás Hagrid obdaroval spokojeným úsměvem.

,,My už musíme jít, jdeme dneska do Prasinek. Možná bychom mohly přijít někdy po Vánocích, co ty na to?" navrhla jsem a doufala, že to vyjde.

,,To je skvělej nápad, tak zatim." řekl Hagrid s nadšením v hlase a při odchodu nám ještě zamával. Rozloučily jsem se také a vyrazily rychlým krokem k Velké síni. Čekala jsem Lilyny obavy, že to nestihneme, ale nic neříkala. Nelhala bych, kdybych řekla, že nám oboum kručelo v břiše. Hlad mě ale okamžitě přešel, jakmile jsem uviděla tu krásu Velké síně.

Prošly jsme velkými dveřmi do síně a v tu chvíli na nás padla vánoční atmosféra. I přes to, že se po chodbách táhly všebarevné vánoční řetězy a další krásné ozdoby, na tuhle nádheru to ani zdaleka nemělo. Po obou stranách síně stály v řadě ozdobené stromky všech velikostí. Po zdech se i tady táhly barevné řetězy, ale větší a delší než po chodbách. Vedle profesorského stolu stál obří až do výšin sahající strom, samozřejmě plný ozdob, řetězů, světýlek a dalších velkých ozdob. Stoly pro studenty byly také k prasknutí naplněné ozdobami a hlavně jídlem, kterým už se ládovali řady žáků natěšených do Prasinek než odjedou domu, za rodinou. Ale to nejkrásnější v celé síni byl živý strop, z kterého padaly obrovské vločky sněhu, ale těsně nad hlavami přítomných zmizely. Byla to nepopsatelná nádhera, všichni si tu atmosféru užívali.