,,I'll be back one day" // Sirius Black

16 ~ OSUDNÁ NOC

        Seděla jsem na své posteli a rukou přejížděla po jizvě, která se mi táhla po celém boku. Poprvé, od té noci splnění trestu, jsem si na ní vzpomněla. Nestalo by se tak, kdybych v ní necítila záhadné tepání už třetí noc po sobě. Rozhlédla jsem se po pokoji a zjistila, že jako jediná nespím. Pokusila jsem se ještě usnout, ale nešlo to, znovu jsem ve snu zahlédla temnotu a dlouhé chlupy na šedé, kostnaté pokožce. A tak mé kroky zamířily k šatníku, kde jsem se převlékla z pyžama, a pak ke dveřím. Společenská místnost byla prázdná. Jak nečekané po půlnoci. Sedla jsem si na pohovku, upřela oči do krbu a čekala. Věděla jsem přesně na koho, ale nějak si to nechtěla připustit. Možná že jsem doopravdy doufala, že se vedle mě posadí Sirius a řekně mi pravdu. Řekne mi, proč jsem od něj dostala tak krásný dárek a proč mě nechal si myslet, že je od někoho jiného. Pohladila jsem svůj řetízek, který mi ten den Lily připevnila kolem krku. Začala jsem přemýšlet nad tím, jak hrozně se musel Sirius cítit v ten moment, co jsem se radovala z toho, že mi řetízek dal Regulus, bratr, kterého nenávidí. Ukápla mi slza. Hned jsem jí setřela a rozhodla se jít na vzduch.

        Chodbu ozařovaly paprsky měsíčního světla. Dnes je totiž úplněk. Mé kroky směřovaly k lesu, snažila jsem se být co nejvíc potichu, aby si mě nikdo nevšiml. Ráda jsem chodila v noci na procházky, i když jsem se někdy dost bála.

        Došla jsem až k Hagridově srubu a zaklepala na dřevěná dvířka, protože jsem věděla, že Hagrid je noční sova a ještě spát nebude. Dveře se otevřely a za nimi stál Hagrid a na sobě měl zástěru a chňapky, jak typické.

        ,,Emily! Jakpak to, že nespíš?" řekl překvapeně a odstoupil, abych mohla vejít.

        ,,Měla bych se tě zeptat na to samé." usmála jsem se. Překročila jsem práh a hned ucítila smrad něčeho spáleného. Tak tomu bylo vždy, když jsem jeho chalupu navštívila. Hagrid spěšně přiběhl k troubě a vytáhl z ní něco, co připomínalo sušenky.

        ,,Sakra, snažil sem se upíct čokoládový sušenky, dyž ste mi minule řikali s Jamesem, že sou dobrý..." přiznal a podíval se na plech, kde se válely placky s barvou podobnou nočnímu nebi. Musela jsem se nad tím pousmát, ,,Tak..řekneš mi i ty, proč neležíš v posteli v tolik hodin?" zeptal se, když položil plech na stůl a sundaval si chňapky z rukou. Chvíli jsem přemýšlela nad slovy, které bych měla vyslovit.

        ,,Nemohla jsem spát...totiž, probudilo mě tepání v té jizvě na boku, ale pak to přestalo, tak jsem se pokusila usnout, ale už to nešlo..." řekla jsem a pokrčila přitom rameny, Hagrid na mě hleděl se soucitným pohledem ve tváři, ,,zdá se mi, že se ta jizva vůbec nezlepšuje." nadzvedla jsem své triko. Hagrid se na jizvu zkoumavě zaměřil a zakýval hlavou.

        ,,Máš pravdu, je furt stejná." uznal. Najednou se zatvářil, jakoby ho něco napadlo a zmizel do spíže. Když se po chvilce vrátil, nesl v ruce krabičku, ,,Na, tohle si na to pak namaž. Dyž mě Klofan nedávno sekl do ruky, namazal sem si to timhle a do týdne to bylo fuč." podal mi ji a já jí s poděkováním zandala do kapsy. Až se vrátím z procházky, jizvu si tím namažu.

        Další dobrou půlhodinu jsem u Hagrida seděla a povídala si s ním, neřekla jsem mu však o dárku od Siriuse, i když jsem věděla, že Hagrid je můj přítel, kterému bych se mohla svěřit s čímkoli. Neprozradila jsem mu ani kam mám namířeno, protože mi bylo jasné, že by mi to vymlouval. Do tváří mě udeřil prudký vánek, jakmile jsem otevřela dvířka. Zanedlouho už jsem kráčela po kamenité cestě, vedoucí k lesu. Ještě jsem tam ani jednou od té události s mořským stvořením nebyla. Znovu mě zapíchalo v boku, jakoby na sebe rána potřebovala upozornit. Posadila jsem se na nedaleký kámen, abych si chvíli odpočinula. Výhled na hrad takhle z dálky byl ten nejkrásnější. Zaposlouchala jsem se do ticha, které protínalo jen občasné zasvištění větru mezi větvemi.