We can't

-7-𝑠𝑡𝑎𝑙𝑘𝑒𝑟

„Ten Bieber je fakt kokot" řekla jsem a posadila se na postel Amy. Už máme po škole a jsem u Amy doma. Naštěstí ten Bieber je hroznej učitel a na tělák je ještě horší než na matiku. Chvilku nám nedal pokoj a nemohly jsme se jít pomalu ani napít. Fakt dement.

„To teda" souhlasila Amy a začala se hrabat ve skříni. „Kam vlastně jdete?" Zeptala jsem se. „Ještě nevím prý je to překvapení" usmála se jak sluníčko na hnoji. Zasmála jsem se a ona semnou. Věděla jak musela vypadat.

„Takže šaty už mám. Namaluju se potom a teďka tak dvě hoďky můžeme dělat co chceme v sedm mě Harry vyzvedne. Bože jsem z toho vystresovaná jako kdyby mě bral na rande poprvé." Řekla sedla si na postel. Promnula si ruce a já ji za ně chytla.
„No tak, nemáš důvod být vystresovaná je to normální a jako upřímně jít na rande s holkou jako ty byla by jsem vystresovaná spíš já" usmála jsem se a ona se uchechtla. „Bude to v pohodě uvidíš, a kdyby ne tak pro tebe přijedu, třeba ukradnu auto otci" pokrčila jsem rameny a ona se zasmála.

*********

„Vážně tě hodíme domů a rádi" vystrčil z okna hlavu Harry. „Ne, je to vaše rande a já vám to nebudu kazit dojdu to sama. Je to jen kousek" zakroutila jsem hlavou. „Ale slib mi, že jak budeš doma tak mi napíšeš, protože už tě asi nepřesvědčíme. Tak aspoň napiš ať mám jistotu že se ti nic nestalo už je tma a po městě běhá hodně úchylů" ozvala se Amy a já přikývla. „Hned jak dojdu domů tak ti napíšu neboj. A užijte si to" usmála jsem se na ni. „Pá" řekla Amy. A hned za ní se ozval Harry. „Ahoj" „Pa a ahoj" usmála jsem se a oni se rozjeli autem na druhou stranu od mého baráku.

Povzdechla jsem si, sundala jsem si z ramen batoh a vyhrabala tam malý kapesní nožík.
Nebojím se, ale Amy měla pravdu může tady běhat nějáký úchyl a pro ochranu nebo spíš možná vlastní pocit, že jsem v bezpečí jsem si ho vzala do ruky.

Batoh jsem si nasadila na záda a rozešla se ke mě domů.

Pořád jsem se otáčela do té doby než jsem někoho zahlídla. Šel za mnou a pořád zrychloval krok.

Do prdele já nemám ani telefon aby jsem někoho zavolala. I když si to tak říkám, komu by jsme mohla zavolat. Amy? To asi těžkou rande jí kazit nebudu.

Bože, proč teďka přemýšlím o tom co se nestane, když zamnou někdo jde a pořád se přibližuje.

Najednou vedle mě začalo jet černé auto se zatemněnými skli. Bože teďka jen stačí aby se přede mnou ocitl někdo a prostřelil mi hlavu skrz na skrz.

Rozběhla jsem se a ten člověk zamnou se rozběhl taky. Jenom moje nešikovnost ne musela prokázat právě teď a já spadla.

Ten člověk byl už skoro u mě a já nebyla schopna se zvednout a utíkat. Bolelo to až moc, na to aby jsem se pohla. Začala jsem brečet a čekala to nejhorší. Dokud se na proti tomu chlapovi někdo nerozběhl a nedal mu pěstí.

Dopadlo to tak že ten člověk co mě právě teďka zachránil na něm seděl a dával mu obrovské rány do obličeje. „Ještě jednou tohle uděláš, a přísahám že si tě najdu a zabiju tě" procedil někdo skrz zuby.

Nemohla jsem poznat kdo to byl. Až když se ke mě začal přibližovat tak jsem ho poznala. Delší blonďaté vlasy, vypracované tělo, vysoká postava nádherné oči. Byl sexy.

Vážně teďka přemýšlím nad tím jak sexy je můj učitel?

„Dohajzlu. Chloe jsi v pohodě?" přiběhl ke mě.
„Uplně" zamumlala jsem ironicky. „Ještě mě zjeb za to že jsem tě právě zachránil před nějakým uchylem" protočil oči.

„Chyť se mě" nastavil mi ruku, bez jediných slov jsme jí přijala. „Dě-" zvedl mě a já se ocitla příliš blízko jeho tváři.

Mentol.

Chvíli jsme se na sebe koukali a on se pak přiblížil ještě víc. Ucítila jsem jeho rty na svých. Měl plný rty. A kurva moc to bylo příjemný. Nešlo to, ano bylo to skvělý ale nešlo to. Byl můj učitel co mě líbal u prostřed města. Kdyby na to někdo přišel byl by to strašnej průser.

Udělal první pohyb a ja se od něj odtáhla. Vím že kdyby to trvalo ještě chvilku neodtáhla by jsem se.

Napřáhla jsem se a vlepila mu facku. „Dohajzlu" zašeptal a odplivl si.
„Naschle" obešla jsem ho a chtěla pokračovat v cestě. „No tak Chloe" chytl mě za ruku. „Nechte mě, nebudete mě líbat, nevyspím se s váma, nevykouřím vám!" zakřičela jsem na něj. „Nechci aby jsi mi kouřila doprdele!" zařval na mě na zpátek.

Vytrhla jsem se mu a rozešla se pryč. Nešel za mnou, konečně. Bolel mě kotník, asi to budu mít naražený supr. A domů je to tak 20 minut.

Chvilku jsem šla v tichu. Najednou jsem vedle sebe slyšela nějaký auto.
„Né už né" zašeptala jsem a šla co nejrychleji co jsem to s tím kotníkem dokázala.

„Chloe, nenechám tě jít samotnou ve tmě a ještě s bolavým kotníkem" cukla jsem sebou. „Říkám že s váma nikam nejedu" procedila jsem skrz zuby. Zrychlil a já si oddechla. A pak se zarazila. Zastavil a vystoupil. „Fajn" zamumlal a já se najednou ocitla ve vzduchu. Nesl mě jako princeznu. „Puste mě" zaječela jsem na něj. „Říkám že tě nenechám jít samotnou" vítězně se usmál.

V břiše se mi rozlítlo asi milion motýlků.

Povzdechla jsem si a nedala na sobě znát co semnou jeho gesto udělalo.

Těsně před sedadlem od spolujezdce mě dal dolů. „Sedej" odmlčel se když viděl že nic nedělám. „Hned!" zachoval kamennou tvář a já se rozesmála. „Bože" nasedla jsem a on zamnou zavřel dveře.

„Nenechal bych tě jít samotnou Chloe, pochop to" mrkl na mě.

Vážně na mě mrká můj učitel?
Není to jen sen?

„Chápu to jen já bych to zvládla" „Jo jasně, tak jako by jsi zvládla toho chlapa co za tebou šel" uchechtl se. „Utekla bych" šeptla jsem. „Předtím nebo potom co jsi spadla?" „Zvedla bych se" „Jsi si jistá, s tím kotníkem zítra nepohneš, princezno" zvedl jeden koutek do úsměvu a na tváři se mu objevil nádhernej dolíček. „Jo jasně protože jste doktor a né učitel" protočila jsem očima.

„Princezno" nová várka motýlků se objevila v mém břiše a poletovali po celém těle.

„To si řekneme až s tím zítra nepohneš" uchechtl se. „Tady doprava" šeptla jsem.
„Myslím že vám je do toho úplný hovno" zavraždila jsem ho pohledem. „Není" „Proč?" „Protože jsem to řekl" usmál se na mě.

Protočila jsem očima. „Tady, zastavte prosím" zastavil před naším barákem. Šlo vidět do jídelny. Zadívala jsem se tam. Možna až na moc dlouho. Bieber si toho všiml. „Vždycky večeří bez tebe?" vytrhl mě jeho hlas z přemýšlení. „Do toho je vám ještě vetší hovno" přecedila jsem skrz zuby. Otevřela jsem dveře a práskla s nima. Asi jsem mu měla poděkovat. Udělám to zítra. Dneska na to nemám e energii. Čekal tam, než jsem zalezla dovnitř. Koukla jsem se kukátkem, stál tam ještě chvilku a jen civěl na dveře. Super teď mě bude vysírat dvakrát tolik.

Helou, žiju!
Jakoby on to stejně nikdo nečte ale i tak vydávám po bůhví jak dlouhé době další čast.
Jestli to někdo čte tak budu rada za jakýkoliv komentář nebo vote. <3

24.8.2022