-24-

1.4K 38 2
                                    

Další den- CHLOE
Už za sebou máme francouzštinu, teďka nás čeká hodina s Justinem. Já se mu snažím celej den vyhýbat. I když ne vždycky to úplně jde. Ale pokaždý co semnou chtěl mluvit jsem utekla. „Já nevím, prostě mě mrzelo jak se zachoval" řekla jsem Amy.
„Třeba k tomu má nějakej důvod zkus si s ním o tom promluvit" pokrčila rameny a zazvonilo na hodinu. Na hodinu s Justinem.

„bojím se" šeptla jsem mezi tím co Justin vcházel do třídy. „Bude to dobrý." Pohladila mě po ruce.
„Sednout" řekl. Byla to už dlouhá doba co neměl takhle špatnou náladu. Nevím jestli za to můžu já. Každopádně se tak cítím. Asi můžu. Ale nevím co jsem udělala.

Rozdal nám nějaký listy a pak promluvil na mě. „Chloe, pojď se mnou do kabinetu prosím." Řekl už klidným hlasem. No.
Klidným hlasem na něj. Podívala jsem se na Amy. A obě dvě jsme věděly že jsem v prdeli. Nechtěla jsem za ním jít. Fakt že nechtěla. Ale musela jsem.

Přikývla jsem a zvedla se.
V tichosti jsme šli po chodbě do kabinetu. Otevřel dveře a nechal mě projít první. Podívala jsem se na něj a čekala že začne mluvit.
„Omlouvám se ti za včerejšek" zašeptal.
Pokrčila jsem rameny. Nevěděla jsem co mu na to mám odpovědět. „Nechtěl jsem být hnusnej. Posral jsem to. Ja vím. Ale prostě vysvětlím ti to. Někdy. Večer. Nevím." Řekl a posadil se na gauč. Projel si rukama vlasy a povzdechl si.
„Lásko, fakt mě to mrzí." Přikývla jsem a šla za ním.

„To je v pohodě" šeptla jsem a sedla si na něj. Odpustila jsem mu. Nedokážu na něj být naštvaná. Obejmula jsem ho a obmotala si nohy kolem něj.
„Potřebuju ti říct ještě něco" šeptl. „A upozorňuju že to nebude pěkný." Povzdechla jsem si. „Tak povídej. Povzdechla jsem si. „Volal mi tvůj otec, že jsi zmizela z baráku." „Jee on si uvědomil že nejsem doma?" Ironicky jsem se usmála.

„Uvědomil chce aby jsi se vrátila domů. Neřekl jsem mu kde jsi. A ani nic o nás. Jen že o tom nic nevím ale že ti to vyřídím." Povzdechla jsem si.

„Nechci za ním, ublížil mi a ublíží." „Jakože jak ublížil?" Podíval se na mi do očí Justin. „To je jedno" „Víš že mi to můžeš říct?" Vzal mě za bradu protože jsem uhnula očima. „Budeš se na mě koukat jinak." Šeptla jsem a položila si bradu na jeho rameno. „Nebudu" šept.

„Budeš" „Ne nebudu sakra." „Jo budeš."
„Nebudu se na člověka co miluju koukat jinak ať se stane cokoliv." „Bud-" „Cože?"

Pardon že je tahle kapitola tak krátká ale já to prostě musela ukončit teďka. Snad to cháptete. Dneska snad vydám ještě jednu. ❤️ Děkuju vám moc za tolik přečtení, vote a komentářů❤️

<3
17.12.2022

We can't  Kde žijí příběhy. Začni objevovat