-37- The end

907 27 5
                                    

O 1 rok později
„Lasko, vstáváme" slyšela jsem tichý hlas a jemný hlazení ve vlasech. „Mhm" přikryla jsem se peřinou a chtěla dál spát. Ovšem Justinův plán byl jinej. „Hmm...tak když nevstaneš tak dobře. Probudím si tě sám" lišácky se zasmál.

Ucítila jsem jemný pusinky na krku, který se postupně přeměňovaly na líbání a kousance. Potom mě zase začal pusinkovat po celém břiše, až se dostal dolů. Dal mi pusinku do mého rozkroku, v tu chvíli mnou projeli motýlci. Po celém těle, a všechno se to usadilo na mým citlivým místečku.

Zavzdychala jsem a dlaní sevřela prostěradlo. „Justine-" vydechla jsem a v tu chvíli jsem se udělala a začala se třást. Konečky prstů mi zvláštně mravenčily a třes mého těla pomalu ustupoval.

„Tak co? Hezký probuzení?" Usmál se Justin a podíval se na mě. „Víc než hezký" usmála jsem se a padla vysílením. Hnedka po ránu. „Ale no tak, to tě mělo probudit ne vysílit" zasmál se Justin.

~~~~

„Vezmeš si mě?" Justin klečel přede mnou na koleně a já asi přestala dýchat. Vytáhl krabičku ve které byl snubní prstýnek. Krásný snubní prstýnek.

„Ano, ano ano ano" vykřikla jsem a začala skákat radostí. „Tak šup" řekl Justin a vytáhl ho z krabičky a hnedka mi ho nasadil na prst. „teďka už jsi jen moje" usmál se a zvedl mě do vzduchu jak kdybych nic nevážila a zatočil semnou. „Miluju tě, slečno Bieber" usmál se a políbil mě.

O 3 roky později
„Jak se cítíš, lásko?" Usmál se na mě Justin a pohladil mě po vlasech. „Jakoby po mně přejel kamion" zasmála jsem se a povzdechla si.

Podívala jsem se vedle sebe. Ležely tam dvojičátka. Moje dvojčata. Moje a Justina.
Elizabeth a Jason. Byla to strašná bolest, ale stálo to za to. Všechno v našem vztahu stálo za to.
Všechno riskování, vyhození ze školy, z práce. Problémy s policií. Se soudem.

Stálo to za to. Justinova laska pro mě byla vším. On a moje dvě děti pro mě byly vším....

Fuu, AHOJ tohle je oficiální konec mého příběhu we can't. Děkuju všem co tohle čtou a dočetli to až do konce. ❤️ Moc to pro mě znamená a moc vám všem děkuju.
Omlouvám se jestli konec působí odbytě. Snažila jsem se co nejvíc jsem dokázala, vím že kdybych to natahovala příběh by nebyl dobrý, už vůbec.
Dále taky vím, že příběh má spoustu chyb, ať už gramatických 😂 tak jiných, vím, že se v hoodně věcech musím zlepšit.
Děkuju za podporu. ❤️ a budu ráda za jakýkoliv názor ať už dobrý tak špatný. ❤️❤️

12.11. 2023

22.1. 2023-12.11. 2023

We can't  Kde žijí příběhy. Začni objevovat