Prokletí tarotu: Rub (dokončeno)

KAPITOLA DVACÁTÁ TŘETÍ

C Z A R I N A   L I L I T H    L A Y O L D O V Á
- královny osobní komnata -

„Já na to přijdu Amirah, slibuji," řekla jsem konečně.

Má sestra působila jako porcelánová panenka. Tak křehká.

Chtěla jsem se opětovně dotknout jejího ramena, aby věděla, že tady není sama, ale nedokázala jsem to. Její tělo mi tolik připomínalo samotnou matku a já se tady nemohu rozbrečet. Pláč mojí sestry je akceptovatelný, vždycky byl, ale já musím stát zpříma a čelit jakýmkoliv informacím.

„Běž si lehnout," řekla jsem znovu, ale nepohnula se ani o píď. „Přijdu na to, kdo to byl, slibuji." Sotva jsem to dořekla, spočinuly na mně její oči. Z jejího výrazu jsem poznala, že na to spoléhá a důvěřuje mi.

//

Nakonec jsem nechala poslat pro Islu, která doprovodila mé dvojče do její osobní komnaty a já se vrátila zpátky k matce.

Arista se objevila moment po tom, kdy odešla Ami. Došla k jejímu tělu bez jediného slova a pak se za ní posadila na zem, stejně tak jako Amirah. Dotkla se jejich rukou, sklonila se a něco jí pošeptala.

Po chvilce se narovnala, pustila jí a postavila se na nohy. „Nenechte tedy královnu výsost ležet ani o minutu déle. Povolejte koňský povoz, dva tucty královských jezdců a gardisty a pošlete jezdce do Větného kostela, se zprávou, že se tam převeze královny tělo," rozkázala.

Vlastně jsem i byla ráda, že to celé rozhodla za mě a já gardistům nemusela říct jediné slovo – vždycky jsem si myslela, že vím, jak všechno povědět, ale hádám, že jsem se spletla. Smrt mé matky mě táhla ke dnu, jenže já to nemohu připustit. Jsem budoucí královna Zarinského území a musím být přece schopna čelit všem situacím.

Na několik dlouhých chvilek jsem tedy zavřela oči a soustředila se pouze na svůj dech.

Ruka se dotkla mého ramene. „Služebná mě až teď informovala o zesnutí tvé matky," otevřela jsem oči a pohlédla na Elijaha. „Je mi to moc líto."

Chytl mě okolo pasu a odvedl mě z místnosti stejně tak, jako já Amirah... možná jen obě potřebujeme tu stejnou oporu.

„Nedává mi to smysl," zašeptala jsem. „Kdo by to udělal? A hlavně kdy? Ne leda kdo se může dostat k samotné královně. Na každém rohu tohoto zpropadeného hradu jsou stráže, a navíc i u jejich dveří stojí v pozoru gardista... musím zjistit, kde má matka celý den byla, s kým mluvila, co jedla a pila."

„Jedla a pila?" Zeptal se při chůzi a nadzvednul obočí.

Elijah mě nevedl pouze za dveře královniny osobní komnaty, ale ven na chodbu, schodiště a směrem k mému pokoji. A dělá dobře, protože já to tam už nemohla vydržet. Nedokázala jsem tam pouze postávat a nemít moc cokoliv udělat. Arista se určitě postará o to, aby se s její sestrou zacházelo se vším respektem.

„Na jejím těle nebylo jediné zranění, ani kapka krve. Místo toho byla má matka tak bílá, jako by z ní někdo pomalu kradl život, až do posledního výdechu. Rty měla dokousané, ale přesto růžové... nechtěla jsem to zjišťovat před Ami, ale jsem si jistá, že ústa a celé hrdlo má rozleptané... což znamená pouze jediné – mou matku někdo otrávil."

Elijah několikrát nesrozumitelně zakroutil hlavou. „Jenže jak je to možné? Nebyla snad tvá matka znalkyní jedů?"

„Ano, ano to byla," na chvilku jsem utichla a srovnala si všechny myšlenky. „Právě proto musím zjistit, kdo se v jedech vyzná lépe, než má matka."