Prokletí tarotu: Rub (dokončeno)

KAPITOLA ČTYŘICÁTÁ PÁTÁ

 M I R E L L A   W A R A G O V Á
- území západní provincie -

Po nekončící agónii jsem se zhroutila k zemi.

„Miro?" Filip mi pomohl se znovu postavit a já zkřivila tvář.

„To nic," ohnala jsem se po něm rukou. „Ještě zvládnu chodit sama." Ale nezvládla. Hlava se mi točila a můj žaludek se chtěla obrátit na každém mém kroku. Klouby i svaly mě prosily, ať si konečně lehnu a nikdy nevstávám.

„Proč si prostě nevyčaruješ dobré zdraví?" Filip se snažil zavtipkovat, mezitím, co já měla chuť vyvrhnout zbytek svého posledního jídla k jeho nohám.

Cesta byla složitá, nekončící a já prosila bohy, aby mi aspoň na jedinou vteřiny ulevili od vší té bolesti. Klidně ať zemřu, jen mě prosím nenechejte trápit další proklatou vteřinou.

Když jsme konečně došli ke konci krátkého palouku a prošli okolo pár stromů, Filip, který šel o několik kroků přede mnou mi naznačil, ať se zastavím a ani nemuknu.

„Něco je špatně," pošeptal v ten moment, kdy se ke mně vrátil. „Vidím tam vojsko, které je schované za lesem a ruinami kamenné věže."

„Pravděpodobně zde projíždí královna," zavrčela jsem, neboť jsem neměla dostatek síly na to, abych vůbec mluvila.

Filip zavrtěl hlavou. „Na kopích nejsou královské prapory." Pomohl mi, abych se dostala blíže a mohla na ně také pohlédnout. V ten moment mé tělo zamrzlo a nebyla jediná zábrana, která by mé tělo donutila držet se v pozoru a kdyby mě Filip nepřidržoval, sesunula bych k zemi.

„Znak," vyslovila jsem z posledních sil šeptem. Hned na to se mi přitížilo.

„Nepatří k severu, jihu, východu, ani západu," zakroutil hlavou a chvíli ztichl, než mu to došlo. „Do hajzlu, vždyť to jsou Cutleři."

Normálně bych se nad touto větou, která ukončila jeho nevinnost zasmála z plných plic, ale dneska tomu tak nebylo. Pociťovala jsem, jak mé tělo zaplňuje temnota a tentokrát mi již nepomůže. Žádná čarodějka mě nevysvobodí z tohoto nekonečného kruhu utrpení.

Poslední dny jsem padala k zemi každých sto kroků a prosila, ať konečně zemřu. Ať naposledy vydechnu, neboť se mi má existence vysmívala.

„To musí být přece blbost," jemně se mnou zatřepal, abych ho vnímala. „Jak by se tak daleko dostali? Kdyby přešli přes Severní hranice, bylo by přece nespočet jezdců, kteří by tuto zprávu doručili a královská rodina by je již pobila. A i kdyby projeli přes hranice, jak se dostali tak daleko přes Západní provincii, aby je někdo nezastavil? Je jich tady několik tuctů a kdo ví, kolik se jich schovává za kopcem, či v lese."

Zimou se mi o sebe zaklepaly zuby.

Poslední hodiny se mi zdálo, že se noc nezměnila na den. Sice svítalo, ale celá krajina je zahalená mlhou, která se držela nad kopci a šero se obtáčelo okolo našich těl. Temnota nás neopouštěla ani v době, kdy očekáváme světlo.

Blížilo se něco špatného, zkaženého a naprosto nesnesitelného. V kostech mi mrazilo a v ústech vyschlo. Mé tělo pomalu, ale jistě chřadlo a já cítila, jak se nádoba mého těla naplňuje přes okraj. Ještě malou chvilku a zcela přeteču.

Když si Filip uvědomil, že si potřebuji na moment lehnout, pomohl mi a poté se mi zadíval do kalných očí. Určitě si to uvědomoval stejně tak, jako já, protože mi chytnul ruku, ve které jsem pomalu, ale jistě ztrácela cit.

Když jsem se pohlédla na kousek nebe, které jsem vyhlédla mezi korunami stromů, mírně jsem se pousmála. Blíží se bouře a vůně ozónu. Cítila jsem, že počasí do krajiny vžene vztek. Bouře byla stejně tak dychtivá a hladová, jako nezkrotní psi.

„Miro, myslím, že se něco děje." Filipova pozornost se stále vracela k vojsku, které bylo nebezpečně blízko.

Magie se v mém těle stávala celou. Má schránka byla téměř naplněná, a i když jsem si přála, abych mohla dýchat o kratičký moment déle, abych mohla ještě naposledy promluvit na Filipa, nebylo mi tak dopřáno. Blížil se můj konec.

Filip se ke mně naklonil a položil svou hlavu na můj hrudník. „Zatraceně," procedil skrz zuby. „Sakra Miro, co si bez tebe počnu!"

Z jeho trhaných nádechů mi došlo, že pláče. Mé tělo se zkroutilo v křeči a já k sobě přitiskla svá ústa, neboť jsem nechtěla vyjeknout bolestí.

Uhodil první blesk, který byl nepříjemně blízko. Země se zatřásla a půdou projel záblesk energie.