Prokletí tarotu: Rub (dokončeno)

KAPITOLA DVACÁTÁ ŠESTÁ

 A M I R A H    L I L I T H    L A Y O L D O V Á
- královská zahrada -

Černou látku saténových šat mi zahřívalo letní slunce, v nose mě šimrala vůně šeříků a já místo toho, abych si užívala tento krásný moment, tak truchlím.

Má matka je mrtvá. Skutečně mrtvá a já to nedokážu nijak zvrátit. Zůstala mi pouze Czarina, osoba, která se mě od těla snaží držet co nejdále, Arista, ke které jsem nikdy neměla nějak zvláštně blízko a otec, který již nikdy nebude schopný se mnou vést smysluplnou konverzaci. K tomu všemu je přítomen taky Elijah Severozemský, který je a bude neustále po boku Czariny a já tím přišla i o ty poslední, ztracení nitky, kterýma jsem mohla opětovně obnovit naši důvěru.

Tohle všechno dohromady znamenalo, že Czarina konečně dostane to, po čem tak moc prahne. Bude moct vládnout a konečně pocítí tíhu té odporné, proklaté koruny.

Takže jaké možnosti mi momentálně zbývají? Nejlepší ze všeho by pro mě bylo zmiznout na nějaký královský zámek, či do kostela, který je dostatečně daleko a já mohla začít nový, poklidný život. Jenže tohle samozřejmě udělat nemohu. Za prvé by mi to Czarina v žádné případě nedovolila a za druhé ani nemohu odejít. Mám zde své povinnosti, a především, Zarinský zámek je mým domovem.

Nervozitou jsem si začala mnout ruce, čímž jsem si skoro natrhla své tmavé, krajkované rukavice.

Všechno se mi rozpadá před očima a já nemám ani ždibec kontroly nad svou budoucností.

„Amirah," leknutím jsem vyskočila z lavičky, narovnala se a zabodla pohled do Czariny. Vypadala naprosto úchvatně. Jako dokonalá truchlící dcera v saténových, detailně propracovaných dlouhých šatech, černými stíny a rtěnkou a leskle stříbrnými podpatky. Celá róba ji vytvářela krásně vytvarované boky, dlouhé nohy a úzká ramena. Po klíční kosti dlouhé vlasy si nenechala nijak zvláště upravit, pouze přední pramínky sepnula ozdobnými sponami.

„Potřebuješ se mnou mluvit?" zeptala jsem se. „Protože pokud to není smrtelně důležité, byla bych ti vděčná, kdybys odešla. Ráda bych zůstala sama," mluvila jsem vážně a neměla náladu na to se s ní zase dohádat.

Zábleskem jsem si vzpomněla na moment, kdy mě držela v matčině komnatě. Kousek od jejího mrtvého těla a teplo jejího doteku bylo to jediné, co mě dokázalo vést v tak temném momentě, jenže jakmile se tělo vzdálí, dotek vychladne. Když jsem odešla s Islou do svého pokoje, byla jsem si vědoma toho, že to byl pouze záblesk Czariny lidskosti a sesterství, který v ní zůstal. Není toho mnoho, ale v ten moment to stačilo.

Jakmile si Czarina uvědomila mou prosbu, věnovala mi vážný pohled a já si všimla, jak moc se jí napnula čelist. Působila jinak. Ne tak mocně a arogantně, jako doposud. Je vyčerpaná a zarmoucená, což byl zvláštní pohled. V posledních letech si nepamatuji na dobu, kdy by má sestra nevypadala nesmrtelně odhodlaně a přísně.

Jenže ta slabost byla mrknutím oka zase pryč.

Odkašlala si a přistoupila o krok blíže. „Ano, je to smrtelně důležité téma a budu ráda, když tenhle rozhovor budeme mít konečně za sebou," zvážněla. „Jakmile proběhne svatba a já konečně získám korunu, budu mít vojsko ze Severu, Seveřany, a chráněný přístup k hranicím, přes které dobijeme království Thrella. Válka bude dlouhá, náročná, a proto jsi velice důležitá -"