Po cestě života a smrti

kapitola třetí - May

,,Kdo to byl?" zeptám se, když se přede mnou amona znovu objeví ,,Co se tady děje?" posadí se a já jí napodobím. Chytne mě za ruce ,,May, vím, že ti to celé nebude dávat smysl, ale věř mi." řekne a mně se začnou v očích hromadit slzy.

,,Svět se mění, ať se stane cokoliv, přijde za tebou Eate. Nevěř nikomu jinému, on ti vše poví, drž se po jeho boku a dostaneš odpovědi." Ale kdo je Eate? A co se to tady k sakru děje? Proč se mění? Co se má stát? V hlavě mi koluje nespočetný proud myšlenek. ,,Jaké odpovědi? Co se děje? Proč se tu najednou objevuje tolik neznámých lidí?" řeknu a mrkám o stošest, abych zahnala slzy, ale amona si dál pokračuje ,,Je tu ještě jedna věc, kterou neví on ani tvý rodiče," Rodiče? Ti jsou přeci dávno mrtví?! Proč o nich mluví v přítomném čase? ,,pokud se mi něco stane, bude ti hrozit velké nebezpečí." dořekne a jí už vyhrknou slzy též. ,,Mám tě ráda May! Najdi mě ve svých vzpomínkách. Drž se Eatea. Vydejte se po cestě života a smrti! Jen tak zjistíš pravdu, kdo skutečně jsi.!" zlomí se v pase ,,Mám tě ráda May. Ez galdu inoiz itxaropena!" vysloví s posledním dechem a já iuž jí jen objímám v náručí.

Slzy mi stékají po tváři, nemůžu uvěřit tomu, že amona zemřela. Že tady leží na podlaze a nehýbe se. Aide kolem ní pobíhá dokola a hlasitě mňouká, po několika hodinách se stočí do klubíčka k mým nohám a jen tak leží. Z babiččiných očí už vyprchala všechna temnota i poslední jiskra života.

Zavřu oči, v tom se mi v hlavě vybaví postava mladíka mluvícího s amonou před naším domem a šeptá mi ,,Vzchop se, musíš vstát a dál žít. Přála by si to, sama ti to řekla." a zase zmizel.