Po cestě života a smrti

kapitola sedmá - May

Aide seběhl dolů, nechápu proč. Hlavně, že jsem mu ještě říkala, ať neschází. No, teď už to bylo jedno, protočila jsem očima, nadechla se a udělala první krok dolu.

Na chodbě stál Eate a u nohy mu vrněl Aide, ten zrádce. Jak jsem věděla, že je to Eate? Nevěděla, jen jsem měla takové tušení, že když o něm stále mluvila amona, tak se tu brzy objeví.

,,Co tu chceš Eate? Proč ses mi vloupal do domu a ještě si tu někoho zabil?!" propalovala jsem ho pohledem.

,,Myslím, že bychom se na to měli spíš posadit." řekne ,,je toho ještě spoustu co nevíš." vzdychne a zamíří do kuchyně. Já zůstanu stát na chodbě a on si v klidu odešel do jiné místnosti. ,,Tak kde seš?" říká mi z kuchyně. Cs idiot, naprosto totální idiot.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Seděla jsem u stolu naproti vysokému namyšlenému idiotovi, který mi právě tvrdil, že Aide je ,lagun magikoa' tedy kouzelný společník abych tomu správně porozuměla.

,,A proč tu vlastně tedy jsi? Proč mě furt sleduješ?" zeptala jsem se ho.

,,Je to slib." odpověděl mi. ,,Slib mezi Arinou a Ludbirou."

,,Mezi kým?" řeknu nechápajíc o koho jde.

,,Arina je moje babička a Ludbira ta tvoje." poví a asi vidí můj zmatený výraz protože pokračuje ,,Počkej, tys nevěděla jak se tvoje babička jmenuje?" lehce se uchechtne ,,Nikdy tě nenapadlo se jí zeptat jak se jmenuje?"

Nee? Nenapadlo? Netušila jsem ani, že jsou moji rodiče na živu. A teď se ze mě snaží nějaký idiot udělat naprostýho cvoka.

,,Odjakživa jsem jí říkala amona." podívám se na něj ,,Občas něco říkala, ale já jí vůbec nerozuměla. Nechápala jsem některé situace a ona mi říkala, že dokud nebudu znát pravdu, nepochopím je. Když mi jí ale nikdy neřekla, po nějaké době jsem toho nechala." dořekla jsem už se sklopenýma očima.

Podíval se na mě a dolil mi z konvice další čaj.