Po cestě života a smrti

kapitola pátá - May (o 14 dní později)

O 14 dní později.

Ještě pořád tomu nemůžu uvěřit. Amona je mrtvá a zítra se koná její pohřeb. Divné věci, které se děly ještě když byla naživu, se začaly čím dál více stupňovat. Už nemůžu ani plakat. Na zastávce se mnou vždy nastoupí plný autobus lidí a vystupují až na konečné stanici stejně jak já. Okouzlujíci mladík pokaždé dobíhá autobus a sedá si na místo vedle mě, po cestě domů kdy potkávám všechny proti jdoucí lidi z autobusu, chodí on vždy za mnou, lidé se stále otáčí a z neznámého důvodu se mi vyhýbají obloukem a přitom na mě zírají svýma vykulenýma očima.

Aide většinu času nejedl a já vlastně táké ne, nebyl na to čas ani nálada. Zařizování v posledních dnech bylo snad nejhorší za celý můj život. Výdaje byly dost vysoké a tak jsem se musela spokojit s tím co nám doma zbylo. Květinu na dveřích už čtrnáct dní nikdo nevyměnil. Amona jí vždy každý podvečer měnila se slovy ,,Ochrana je pro nás důležitá, obzvlášť před zlými démony." Myslela jsem, že jí šibalo, znělo to jak ve starých babských povídačkách, zlé duše přijdou, zlé duše se ti dostanou do domu a tak dále. Kytka už tam nevisí a basta, díky častému deštivému počasí nemusím zalévat zahrádku a tak mám hned o další starost míň.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Poslední předpověď počasí tvrdila, že má večer pršet. Už je sedm hodin a venku se mraky začínají ztemňovat, otevřu dveře ven a zavolám na Aidea, který ke mně hned v zápětí přiběhne a vrazí dveřmi přímo do kuchyně. Ještě zůstanu na chodbě a namířím si to rovnou do sklepa pro večeři. Když se podívám prosklenými dveřmi ven, spustil se déšť a leje jako z konve. Pod blikající lampou opět stojí on, když ale mrknu, už tam není. Asi se mi to jen zdá.

Aide mezitím začal hlasitě mňoukat, když jsem vešla do kuchyně, proběhl kolem mě na chodbu a po schodech nahoru. Odložila jsem věci na kuchyňskou linku a šla za ním ,,Aide! Co se děje?" zavolala jsem ,,Pojď dolů!" vyšla jsem schody a ucítila závan větru. V tom mi někdo položil jednu ruku na záda a přitiskl mě ke zdi, druhou rukou mi zakryl ústa. ,,Mmm, c... to děl...?" mumlala jsem do jeho dlaně. Dal si prst k puse ,,Pšššt." naznačil mi. Slyšela jsem, jak někdo odemkl přední vchodové dveře. Zalekla jsem se. Právě teď, v noci, se ke mně nějakým záhadným způsobem dostal člověk, který ještě před několika minutami stál venku pod lampou, drží mi zacpanou pusu abych mlčela mezitím co se mi někdo vloupává do domu! Co se to kruci děje?!

----------------------------------------------------------------------------------------------------------

Neslyšně ode mě ustoupí a podívá se, kdo vešel do domu. Znovu se na mě otočí a zašeptá mi ,,Teď tady budeš stát, jo. Já půjdu dolů, pro tebe by to mohlo být dost nebezpečné, až to vyřídím povím ti pravdu." Dlouze se nna mě zadíval, přikývla jsem na srozuměnou a on sešel po schodech.

Sednu si na schody, Aide ke mně přiběhne a sedne si vedle, pak už ho jen drbám za ušima a pozoruji co se dole odehrává.