Planet Earth lPozastavenol

19

"Petře?" Zavolala jsem do útrob domu. Neviděli jsme se týden a byli jsme domluveni že dnes přijdu.
Neviděli jsme se protože měl hodně práce. Teda aspoň tak to říkal.
"Péťo?" Zvolala jsme znovu protože se nikdo neozýval. Mykla jsem rameny ,vyzula si boty a zavřela za sebou.
Všude byl bordel. Vidím to tu na velkej úklid.
"Ahoj kluci" přivítala jsem s povzdechem Diega s Purpurem. Odložila jsem si věci a pustila se do úklidu. Začala jsem obývákem kde jsem otevřela okno a uklidila nepořádek na stole...Takhle jsme pokračovala i v ostatních místnostech.

Všude až na ložnic je uklizeno. Petr se stále nevrátil a telefon mi nebere.
Myslela jsem že bude ve studiu ale když jsem napsala Calinovi, oznámil mi že se tam ani neukázal.
Roztřídila jsem mu oblečení co tu měl pohozené na židli. Zrovna jsem do ruky brala poslední mikinu která byla špinavá, tak jsem jí přihodila na hromádku. Něco z ní ale vypadlo.
To snad ne! Sklonila jsem se pro menší pytlíček na zemi a začala si ho prohlížet. Byla tam poslední troška. Přísahám že ho přerazím. Vřela ve mně krev.
Pytlíček jsem si vzala do ruky a zamířila do obýváku kde jsem ho hodila na stůl. Posadila jsem se na gauč a čekala než přijde. Tohle mu neprojde.
.....
"Ahoj. Co tu děláš? Zarazil se mezi dveřmi a sundal si brýle.
"Byli jsme domluvení že dnes přijdu" založila jsem si ruce na prsou.
"Promiň, úplně jsem na to zapomněl" sklopil pohled.
"Kde si byl?" Snažila jsem se znít klidně.
"Ve studiu. Máme toho teďka moc" vydechl se stále upřeným pohledem na své boty.
"Kurva nelži mi Petře! Aspoň mi nelži. Mluvila jsem s Calinem. Vím že si tam nebyl" Odfrkla jsem si. "Vysvětli mi co je tohle. Slíbil si mi něco!" Ukážu na pytlíček na stole.
"Kde si ho našla?!" Křikl zmateně. "V tvé mikině" zamračila jsem se.
"Není to moje" strčil si nervózně ruce do kapes.
"A čí teda? Protože tam toho dost chybí! To si jako jen tak někdo přijde k tobě domů, šňupne si a odejde?!" Zvýším na něj hlas. Chtěla jsem to řešit v klidu ale vytáčí mě ještě víc tím že mi lže.
"Nelži mi Petře. Prostě to přiznej" zvedla jsem se naproti jemu.
"Co chceš kurva slyšet?!" Rozhodil rukama. Měl zvětšené zorničky.
"Chci slyšet pravdu! Slíbil si že s tím přestaneš! Slíbil si že kdyby si měl jakýkoliv problém, přijdeš s ním zamnou!" Vjela jsem si prsty do vlasů.
"Do toho co dělám ve svým životě ti kurva nic není. Níčíš si tím život ty nebo já?!" Rozkřikl se.
"Na tohle nemám Petře. Nehodlám s tebou něco řešit. Zvlášť když jsi si před chvílí nejspíš šňupl! Jsi fakt Idiot Petře" Bodla jsem ho svým nehtem jemně do hrudi a chtěla ho obejít.
"Takhle semnou mluvit nebudeš" křikl, chytil mě pevně za ruce a natiskl na zeď zamnou. "Jsi zkurvenej lhář! Věřila jsem ti!" Vykřikla jsem s brekem. "Uvědom si s kým mluvíš Marie! Kdybych tě tehdy nezachránil tak by tě ten hajzl znásilnil! A víš co?! Ani nevím proč jsem ti vůbec pomohl" zakroutil hlavou a víc mě na zeď přitiskl. Tohle zabolelo. Možná víc než ty drogy. "Nikdy jsem tě neměla poznat" zakroutila jsem hlavou a snažila se mu vyvléknout. "Pusť mě do prdele!" Křikla jsem ale on mi ruce ještě více stiskl. "Kurva Petře to bolí! Pusť mě!" Vzlykla jsem. On jakoby se vzpamatoval..pustil mě a zmateně odstoupil pár kroků vzad.  Utíkala jsem domů a snažila se to všechno vstřebat.
"Co se děje?" Šokovaně si mě prohlédla Kája. Táta s Evou nebyli naštěstí doma.
"Pohádala jsem se s Petrem. Hodně" vzlykla jsem a padla jí do náruče.
"Co se stalo?" Objevil se u nás ihned Tomáš. "Pohádala se s Petrem" vtáhla ho do děje. "Našla jsem u něj drogy a řekli jsme si navzájem ošklivý věci" znovu jsem vzlykla.
"Já ho zabiju!" Vykřikl Tomáš a vyběhl z pokoje jako blesk.
"Ne Tomáši prosím!" Křikla jsem ale zůstala stále v objetí Káji.
"To bude dobré zlato" pohladila mě po vlasech...

Zdraviiim. Přemýšlím jestli má cenu pokračovat v téhle fanfikcí.. přestává se mi líbit:/

❗ Můžou se vyskytovat chyby či překlepy