Planet Earth lPozastavenol

20

"Sluší ti to" pousmála se Kája. Obarvila jsem si vlasy na černo. Taky jsem si ostříhala vlasy po ramena.
"Nechceš si s ním v klidu promluvit?" Špitla.
"Včera tu byl zvonit. Byla si zrovna s tátou nakoupit" semkla rty k sobě.
"Bojím se" zhluboka jsem se nadechla. Už jsem ho neviděla dva týdny. Je to jako věčnost.
"Má v plánu sem jít zase zvonit. Máma s tátou odjíždí za hodinku k tetě a budou tam přes noc. Já půjdu s Tomem někam ven aby mu zase nerozbil hubu" uchechtla se.
"Fajn" vydechla jsem .
"Nic  neslibuju" dodala jsem.
......
Někdo začal klepat na dveře. Byla jsem sama doma. Kája Petrovi psala že chce aby dnes přišel.
Nervózně jsem seběhla schody a otevřela mu. Pohled na něj mi vhnal slzy do očí.
Měl kruhy pod očima, byl strašně bledý. Vypadal jako kdyby nespal měsíc. Měla jsem strašný nutkání ho obejmout a už ho nepustit ale on mě předběhl.
"Promiň mi to" šeptl.
"Proč si to udělal Petře" špitla jsem a schovala si obličej do jeho hrudi.
"Démoni po mně jdou za to že s drogama jsem přestal" šeptl mi do ucha.
"Všeho jsem se zbavil, snažím se" popošel semnou dopředu a zavřel za námi dveře.
"Slib mi prosím že když tě bude něco trápit tak zamnou přijdeš a nebudeš to řešit drogama" odtáhla jsem se od něj a podívala se mu do očí.
"Slibuju" kývl na souhlas.
"Nechci o tebe přijít kvůli drogám" chytila jsem ho  za ruku. "Nepřijdeš o mě. Bylo toho na mě moc" povzdechl si a znovu si mě vtáhl do objetí.
.....
"Kdo ti píše?" Zasmál se mezi dveřmi.
"Kája" položila jsem telefon vedle sebe a přitáhla si k sobě Diega. "Mám žárlit?" Nadzvedl pobaveně obočí. Mykla jsem rameny a otočila se na druhou stranu postele. Mimochodem jsme u Petra.
"Kdo ti píše?" Napodobila jsem ho se smíchem když mu přišlo oznámení.
"Franta" hodil sebou na postel vedle mě, s telefonem v ruce.
"Jsme s klukama domluvení, že v pondělí budeme odjíždět na Frantovu chatu a máme tam ještě dvě volný místa." Ušklíbl se. "Takže jsem klukům řekl že se tě zeptám. Potřebují ale vědět jestli pojedeš nebo ne" otočil hlavu mým směrem.

"Neříkáš mi to nějak brzo? Já jen že odjíždíte za dva dny" řekla jsem ironicky.
"Prosím" uchechtl se , položil telefon vedle sebe a lehl si na mě celou svou váhou.
"Je ti jasný že když mě udusíš tak nikam nepojedu?" Zasmála jsem se .
"Takže jedeš?" Vyhrkl a slezl ze mě.
"Pojedu" kývla jsem s úsměvem a posadila se do tureckého sedu.
"Já věděl že neodmítneš" zasmál se a políbil mě...