Tam, kde črtá modré stíny
jemný štětec večera,
mezi kamennými klíny
malá veverka seděla.
Ostražitě zvedá nosík,
odkud jaký slyší zvuk,
zpěv ptáků v korunách osik,
vodopádu bouřný hluk.
Potom skok - a už šplhá
na borovice statný kmen,
mírný větřík větve zvedá,
za kopci usíná další den.
Strom ve větru tiše šumí,
shovívavě na ni shlíží,
veverce v dutině skryté
už se očka valem klíží.
A borovice dále šumí,
kolébá se dechem vánku,
plášť večera zvuky tlumí,
uléhá do svého spánku.
Stříbro luny zaleskne se
v tmavé zeleni jehličí,
v tichém tom půlnočním lese
mezi kmeny vítr zafičí.
Bory tiše šumí nocí ,
jak na dešťovou hůl bys hrál,
les svojí čarovnou mocí
místem z pohádek se stal.
YOU ARE READING
Srdce lesa
PoetrySrdce lesa je bájné místo opředené legendami. Čas jako by ho míjel bez postřehnutí, v šumění listí jsou slyšet šeptavé hlasy a stíny dávno mrtvých lidí se procházejí jeho skrytými zákoutími. Rostou v něm květiny, které dokážou vyléčit jakoukoliv nem...
